Tauer Perfumes

Značka byla založená roku 2005 švýcarským chemikem Andy Tauerem v Zürichu. Ač nemaje žádného parfumerského vzdělání, povedl se mu neuvěřitelný kousek, neboť s jednou ze svých dvou prvotin L`Air du Desert Marocain získat plných 5 hvězdiček od známého parfémového kritika Lucy Turina. Všechny vůně jsou vyráběny v menším množství, jelikož Andy má svou vlastní představu o tom, kde chce, aby jeho vůně byly nabízeny. Zároveň dbá na vysokou kvalitu použitých surovin.

(http://colognoisseur.com)

Zajímavostí je, že se Andy prý věnuje i nadále svému původnímu zaměstnání (IT). Kromě toho si od roku 2006 vede svůj vlastní blog, kde se světem sdílí informace ohledně tohoto svého koníčku. A pro účely trochu vážnější a odbornější diskuze na téma parfumérství pak koncem roku 2009 spustil samostatné stránky s názvem www.perfumism.com .

Všechny jeho vůně jsou vyráběny v objemu 50 ml a dělí se do čtyř kolekcí:

CLASSICS (01 Le Maroc Pour Elle, 02 L`Air du Desert Marocain, 03 Lonestar Memories, 04 Reverie au Jardin, 05 Incense Extreme, 06 Incense Rose, 07 Vetiver Dance, 09 Orange Star, 12 Eau D'Epices, 14 Noontide Petals)

HOMMAGES (08 Une Rose Chyprée, 10 Une Rose Vermeille, 11 Carillon pour un ange) - pro tuto kolekci je specifická vysoká koncentrace přírodních olejů

PENTACHORDS (Auburn, Verdant, White)

COLLECTIBLES (PHI Une Rose de Kandahar, Zeta) - tato kolekce je zvláštní použitím vzácných surovin, jejichž dostupnost rok od roku kolísá

(http://perfumepharmer.com)

V některých e-shopech pak narazíte ještě na Cologne du Magreb. A od 9. září 2014 potom Andy oficiálně uvádí do prodeje novou vůni Sotto la Luna Gardenia.

(zdroj: www.tauerperfumes.com , www.ausliebezumduft.de )

L´Air du Désert Marocain

Marocká poušť: horkej písek, na troud vyschlej cedr s vetiverem a hlavně lopaty koriandru, co štípe v nose. Já tu vůni respektuju, je drsná, větrem ošlehaná, solidně stavěná, ale připadá mi jako by byla snad z kamene, tvrdá, statická a příliš zemitá. Vykouřit si tímhle pokoj? Kdykoli. Navonět se tím a vyrazit do všedního dne? ...

Zeta

Ony by mi ani tak nevadily ty indoly na začátku, překousnu ne dvakrát okouzlující hořkost (co je to za neroli?!) a smířím se i s ylangem. Ale co opravdu nezvládnu, to je výše uvedený v kombinaci s orrisem a lípou! Dokonce ani po ústupu živočišně-nechutnýho ocásku se nemůžu zbavit dojmu seschlý (a hořký?!) lípy u vrat do pískovny. Temňák Andy sice poctivě úřadoval, ale nic nádherně bolavýho z toho tentokrát opravdu nevzešlo.

Pentachords: White

V prvních chvílích dost připomíná Daimiris a možná ještě víc Cuir Ottoman. Zkrátka extra suchej semišovej kosatec a něco ambry na hraní. Drhne v nose tak mocně, že bych každou chvíli pčíkla. Je do chvíle než se dostaví fialky. Kopec fialek, hora fialek! Tak živejch a sytejch, že se zdráhám je srovnávat s čímkoli, co mi kdy připadalo fialkový. Tauer hraje na podobnou notu jako Veloutine, kompozicí se pořád prolíná zřetelná stopa semiše, ale je to všechno tak nějak přesvědčivější…a stylovější. Vnímám ji spíš než white jako gray violet, popelavý kosatce a čerstvý fialky v semišovym pytlíčku. V týhle podobě by mě jen oslnila. Ale když Andy záhy pošle do hry belugovskou vanilku, přesouvám se za hranice ohromení. Přičtu-li Tauerovi k dobru ještě perfektní výdrž a na od prvního počichu superkvalitní ingredience, udělám óch a připíšu poslední větu. Tohle je geniální!

L`Air du Desert Marocain

Přenese vás na tržnici na okraji pouštního města, jíž právě procházíte. Buch, do nosu vás ostře praští koření, ale ta směs je velmi zajímavá: je zelená, trochu nasládlá, chvilku lehce citrusová i mírně dřevitá. Z jakéhosi obchůdku k vám doputoval důvěrně známý závan levandule.

(http://akafkaesquelife.files.wordpress.com)

Opouštíte tržnici a vydáváte se kousek za město do pouště. Teplý písečný vzduch vás bičuje do tváří, postupně se blížíte do menší oázy, kde už na vás čeká pozdní oběd na ohništi – kouřové tóny labdana, k tomu se připojuje i lehce živočišný jasmín, který zde kvete.

Ale co tam dělá ten dehtový tón (zkoušela jsem víckrát a pokaždé se objevil)? Teda ne, že by mi vadil, jen mi tam nějak na tu chvilku nepasuje. Naštěstí se vždycky rychle vypaří a vracíme se zpět k ohništi, kde se mísí vůně kouře a dřeva.

Zde pak ve stínu strávíte několik hodin, jen se mezitím dojdete osvěžit k nedaleké studánce obklopené mechem. A jak kouřové tóny ustupují, objevuje se ambra a vůně dostává balsamický charakter, který vás ukolébá k příjemnému spánku. Klaním se, pane Tauer .

Lonestar Memories

Heh, Andy, to má být vzpomínka na širé pláně, hrubou kůži, kouř z ohně a na kovboje? Nepleteš si to náhodou se zdejšími pracovníky ropného průmyslu? Jako by byl dotyčný pracovník vyrušen od své porce kořeněné zeleninové polévky a spěchal k vrtu, z něhož právě začala prýštit pořádná sprcha dehtu, která zasáhla i jeho. A chlapec na sobě nemá bavlněné montérky, on si oblékl koženou kombinézu, v níž se trochu zapotil (hodně zelený živočišný jasmín). Nebo si představte vysoce koncentrovaný dehtový šampon z lékárny, ten použijete místo koupelové pěny a pěkně se v něm vylouhujete.

A pozor! Ona se tam ta prérijní romantika přece jenom objeví, jen si na ní musíte trochu déle počkat. Živočišno mizí, kůže měkne a mám tu ty kovboje v kožené bundě, džínách a vysokých botách, kteří právě usedli k večernímu ohni, dřevo příjemně praská, země, na níž leží, se však ještě nestačila zcela prohřát. A protože to jsou uvědomělí kovbojové :) , nezahřívají se rumem, ale v ústech si nechají rozpustit kostičku bílé čokolády (tonka). Vůně je sice vedená jako unisex, ovšem tuhle exkurzi vidím jako ryze pánskou, najde-li se odvážlivec :D .

Incense rosé

Při prvních tónech sladce šťavnatých a zároveň mydlinkových citrusů, jemně štiplavého kardamomu a květinově sladkého muškátu, kteří doprovází Andyho růži jsem skoro až zajásala. Jenže hned za ní si to přihopkalo zvířátko kastoreum, utíkající před hustým kadidlovým dýmem z nedaleké skládky, kde se pálí pneumatiky. Sice se nezdrželo moc dlouho, ale stačilo ze sebe oklepat popel na chladnou kamennou zem, na níž nám růže leží.

A co se nestalo mezitím? Růže se nám pobytem v kouřovém oblaku vysušila. Díky pačuli však získala i trochu té chyprové sametovosti. Chladná ovšem nezůstává, neboť ji v drydownu prohřívá hořkoslaná "balzámová" ambergris a teplo z doutnajícího pikantního cedru. Nyní je mi jasné, odkud vzala Une Rose Chyprée svoje základy. Zaplaťpánbůh, že se cestou zbavila té spálené gumy a živočicha, protože především tím je pro mě v kombinaci s ohromující intenzitou a výdrží tato růže nenositelná.

Une Rose Chyprée

Jóó, Andy umí i chyprovky a dobře. Vlastně je to dle mého názoru bezproblémově nositelná vůně, myslím ve srovnání s některými jeho modrými výtvory. Nejprve tu máme nazelenalé citrusové mydlinky, po jejichž odeznění mi zvolna pod nosem vykvétá růže. Paradoxně není tak mocná a výrazná, jak jsem čekala, malinko ji zastiňuje muškát a nevím, jak to mistr Tauer dokázal, ale mně se ta kytka normálně začíná líbit. Obě květiny jsou pak posypány skořicí a ještě nějakým pikantním kořením, to si však netroufám blíže určit.

Hurá, konečně tu jsou ty chyprové tóny větvičníku a pačuli spolu s uklidňujícím jemně kouřovým labdanem, v nichž se obě květiny zcela ztrácí. Vetiver se sice jen mihne, zato je opravdu krásný. Nakonec vůni rozehřeje lehce zakouřená balzámová ambra s nepatrným hořkoslaným nádechem, která vrací na scénu růži. Podle toho, co psala domenica o pravé ambře v Encens Mythique d´Orient si troufám říct, že i zde se nejspíš jedná o ambergris.

Une Rose Vermeille

Rudá růže? Já osobně ji vidím spíše v růžovějším odstínu, zpočátku tedy rozhodně. To by se dala přirovnat k osvěžující citronádě, kterou protne ostřejší závan levandule, ta však zároveň dodává vůni i jistou křehkost. Poté je vám naservírován vychladlý čaj, připravený z malinového listí a v nose vám praská několik mýdlových bublinek. Fialky jako takové skoro necítím, spíš jakýsi lehounký závojíček z fialkového pudru, který se snese na ten malinový čaj a překryje ho.
Nyní teprve přichází červená růže, i když pokud srovnám s Une Rose Chyprée, Rose Nacrée nebo jinými růžemi, tato je přece jen pořád světlejší a hlavně má „mýdlovou“ podobu. Po nějaké době se objevuje lehce zakouřená „balzámová“ ambra a i když dostává zdánlivě víc prostoru než v Une Rose Chyprée (tam jsem jí postřehla až v dojezdu), chvílemi se mi schovává v pudrové sladkosti a střídavě v onom růžovém mýdle.
Rozhodně je to další z Andyho bezproblémově nositelných vůní s výbornou výdrží a možná by mohla být dobrým odrazovým můstkem pro ty, kteří chtějí zkusit vůni s trochou pudru, ale pudrové Loukhoumy nebo vůně typu Osez-Moi! už je dusí .

Carillon pour un ange

Říkám si, jak to ten Andy s tou zvonkohrou pro anděla vlastně myslel. Tenhle diblík totiž dovádí v ostrém šeříkovém mýdle a je skrz naskrz zelený nejen pokud jde o konvalinku, ale i o jasmín. Nemá žádné bílé šatečky, je navlečený do drsné zaprášené kůže a prochází se bosky po vlhkém "sametově" zeleném mechu, který je postupně vysušován zakouřenou hořkoslanou ambergris.

Le Maroc pour elle

Pane Tauer, nepopletl jste to nějak? L´Air du Désert Marocain má být unisex a tohle dámské? Ten nahořklej citronovej vitacit jsem tam našla podobně jako andry. Rychle však utekl před kotlem drcené řezavé levandule. Což o to, levanduli bych ještě tolerovala, byť v této podobě už se mi jeví jako vyloženě pánská, ale bylo nutné přidávat zase i ten dehet? To už není loužička z porouchaného auta v poušti, to je tentokrát rybník :) .

Ha, pan Tauer si mě asi chce usmířit a po této epizodce mi nabízí několik jasmínových kvítků. Máte štěstí, že je opět jen lehce živočišný. A závěr? To je autentická jízda pouštní cestou za chladné noci, kdy je vzduch prosycen vírem z písečného prachu (dřeva - v případě mojí kůže víc cedru než santalu, kadidlo a pačuli).

Une Rose de Kandahar

Vůně kořeněné růže s ambrou (přpomíná mi ambru v Oriental Brulant, takovou lehce větrovou), zkaramelizovanou meruňkou a jemňounkým závojem pačuli...zpočátku úderná, ale za chvíli se usadí do vůně držící se spíše blízko kůže. Krásná.

Pentachords: White

White pochází z řady tří vůní, které se točí kolem pěti (Penta) hlavních složek (Chord). Zpočátku je to kosatec utržený za deště se šťávou z rozdrcených fialkových květů. Postupně se přidává i několik „sametově“ zelených lístečků.

V tom jakoby najednou někdo vše polil malinovou šťávou z plechového pohárku a zaprášil vydatnou vrstvou bílého pudru (v této fázi bych viděla jistou podobnost s Une Rose Vermeille). Suchá dřeva s občasnými záblesky se sice snaží tu pudrovost zmírnit, ale když pudru přichází na pomoc stejně pudrová vanilka, vzdávají marný boj.

Teprve v úplném drydownu mírně zhoustne. Milovnice pudrových vůní by rozhodně měly vyzkoušet, balancuje přesně na hranici mezi nositelností a obří labutěnkou (když to přeženete) a pochopitelně drží jako přibitá.

PHI Une Rose de Kandahar

(http://fimgs.net)

Podle Andyho Tauera je vůně inspirována extraktem z afghánské růže, která kvete v provincii Nangarhár. Olej z ní je vysoce kvalitní a pochopitelně vzácný. I když to není až tak podstatné, důležité je, že v případě Andyho nejde nikdy výhradně jen o růží a jen ledasjakou růží a to dodržel i tentokrát.

Na úvod tu tentokrát máme hořce svěží bergamot, lehce štiplavou skořici, asi tak dvě pražené mandle a meruňky, které balancují někde mezi luxusní meruňkovou marmeládou, kandovanými a sušenými meruňkami. Tohle fakt není žádné naivní ovocíčko, jak se nám ho pokoušel v poslední době podstrčit Kilian.

A netrvá dlouho, pod nosem vám rozkvete růže s muškátem s Une Rose Chypree, jen tady je víc té růže a je víc prohřátá od slunce a její okvětní plátky jsou posypané nyní již sladkou skořicí (v URCH nezesládne a toho koření je tam víc) a ulpěly na nich malinké kousíčky zkaramelizovaných meruněk. Potom růži namočíme do husté směsi ze sladké slivovice a vysokoprocentní čokolády.

Ale pozor, je to Tauer, takže nečekejte nějakou přiblblou gurmánštinu, růži nyní čeká výlet do hromady sušeného tabáku. A pro příznivce Une Rose Chypree, Andy i sem dal tu úžasnou hořkoslanou ambru a "sametově" zelené chyprové tóny a přidal o špetku víc lehce drhnoucího vetiveru, díky čemuž růži obklopí malý kouřový obláček.

Jen na závěr bych měla dodat, že ačkoliv jsem zmínila jisté styčné body s Une Rose Chypree, ty jsou tam jen v náznacích, ty nové přidané věci převažují, takže ve finále je to JINÁ růže. Nejde tolik do prostoru, přesto má stejně dobrou výdrž. Pro mě je hlavně skvělé, že vůně ukazuje novou a pořád tauerovsky zajímavou polohu.

Už se těším, až zase bude ke koupi... je nádherná. Doufám, že se nám ji povede sehnat :)

Také se mi moc líbí tato nádherná vůně od Andyho, po které také pasu. Doufám, že bude mít Andy tentokrát dostatečné množství vzácného oleje pro PHI - Une Rose de Kandahar, aby zbylo pro všechny zájemce.

Taky doufám :) , zatím ten svůj flakon z první várky opatruju jako oko v hlavě. 50 kusů bylo opravdu žalostně málo.

Une Rose Chypree

Tohle je jedna z těch vůni, kdy doslova a bez sebemenší nadsázky platí, že stačí malá kapka a vůně vás zahalí… Kam se intenzitou hrabe Lutens, Montale, Amouage,… A taky je to jedna z těch vůní, kterou potřebujete vyzkoušet, 1) máte-li rádi růže, 2) máte-li rádi velké vůně.
Une Rose Chypree je hebká a sametová, jako měkká lesní půda s mechovým kobercem, pokrytá provlhlým listím a zbrocená krvavě rudými okvětními plátky desítek, ba stovek růží, které sem vítr zavál ze zahrady na kraji lesa za nízkou zídkou, kde ve večerním pološeru kvetou a uvadají a rodí se nové. Vítr sem občas zavane i jejich sytou vůni, která se potom proplétá mezi letitými kmeny, tiše jako když lehce našlapujete bosýma nohama.
Une Rose Chypree postrádá ostrou citrusovou svěžest, ovocnou sladkost či mýdlovost, které občas růži doprovázejí. Je to naprosto uhlazená, teplá a nasládlá, příjemně autentická růže s trochou vlhké zemitosti pačuli a mechu, klidné dřevitosti suchého cedru a mléčného santalu, intimností hořkosladké ambergris (trvám na tom, že poslední tři jmenované složky tam jsou, složení nesložení) a špetkou teple kořenité pikantnosti jemně podmalované umírněnou kombinací drhnoucího bergamotu a vetiveru. S vývojem růže ustupuje spíš do pozadí a zůstává jako mlžný opar nad ostatními složkami, nenápadná, ale zřetelná. Nic nekřičí, nic nevyčnívá. Chvíle ticha v malém čichovém ráji.

Incense Rosé

Tak tahle kadidlovka se vážně povedla. Začíná svěžím až jásavým slaďounkým pomerančem s trochou zemitosti i nedrhnoucí kůže. Na krátký okamžik probleskne stejně svěží růže a už se valí mraky kadidla v plné své kráse a tajemnosti. Je ho pořádná dávka ale není to vůbec nadmíru, naopak se s pomerančem i tím málem růže, kterou tady dokážu zachytit, výborně doplňuje. Nakonec se objevuje pomeranč kandovaný s tenkou medovou krustou a vysušené dřevo.  Intenzita vůně je nadprůměrná, ale mě naštěstí neporazí.   

Proč na mně nevoní IR taky tak? (řečnická otázka)

Neodpovídám. Ale zkoušela jsem včera i Zeta a Le Maroc pour Elle a obě se mi líbí a voní na mně normálně. Le Maroc pour Elle se rozvoní do podoby Sacrebleu...na mně samozřejmě. 

Na mně voní úplně stejně krásně jako na kinomě :)

kinoma, fija: No jo, teď už vím, že chyba je u mě.