Tauer Perfumes

Vetiver Dance

Na celé vůni se mi asi nejvíce líbí úvod, který je pro můj nos jako grepovo-vetiverová aromaterapie. Klidně by takhle mohla zůstat a bylo by to dobře. V dalším vývoji totiž Vetiver Dance zolejovatí a objeví se takový chemický tón (ha, to asi bude ten březový dehet), který teda vůbec není příjemný. Trvá to hodně dlouho, na můj vkus, ale když se objeví v pozadí nádech svěží růže, opravdu se mi Vetiver Dance v této fázi moc líbí. Kdyby se ta krásná růže ještě více drala na povrch, bylo by to skoro nádherné...jenže to se (alspoň v mém případě) nestane, růže se vytratí jako pára nad hrncem a zůtává jen nasládlý vetiverovo-dehtový konec.   

Dost mě nepotěšily zprávy na stránkách Andyho Tauera. Tedy ta první, že uvedl další novou vůni ze zcela nové kolekce Flash Scents, nazvanou zcela prostě "ROSE flash v koncentraci čistý parfém v 10 ml roll-onu, ta by byla potěšující, jelikož dle jeho slov jde o nejlepší růži, jakou dosud vytvořil (bohatá, orientální gurmánská). Méně potěšující zpráva ovšem je, že takhle kolekce bude dostupná jen pro švýcarský a americký trh.

(www.pumiris.com)

No jo, Američani jsou za vodou, kvůli nim si založil v Kalifornii pobočku (překladiště), ale EU je ze hry. Důvodem jsou jednak nesmyslně přísná bezpečnostní nařízení ohledně posílání parfémů ze Švýcarska (Royal Airmail byl jenom začátek) a jednak spousta úřednických nařízení, která stojí peníze a čas a Andymu se tudíž nevyplatí investovat do toho čas a peníze kvůli registraci každé vůně, takže ostrouháme.

( zdroj: www.tauerperfumes.com/blog)

Jako to by ho zabilo zřídit si tu pobočku i v některé ze zemí EU jako to udělal v USA, sakra? Já chci takýý růži.

"Já chci takýý růži"

To zní, jako bys žádnou neměla.

Co žádnou, zrovna tuhle vendulka nemá.

sakryš, jak se k ní dostat, moc by mě zajímalo, jestli by trumfla mého favotita Une Rose Chyprée (Kandahar to nedokázala)

No přesně. TUHLE nemám. A když Andy píše, že je zatím tou nejlepší, kterou vytvořil, tak on většinou v tomhle nekecá.

On mě k tomu výletu do Švýcarska asi fakt nakonec donutí. Jdu pátrat.

Vždyť jsem Ti to říkala, zajedeme si do Švýcyrska  Une Rose de Kandahar a k tomu ještě tohle lákadlo.... to nám přeci nemůže utéct.... A to ty aspoň tu kandahárskou růži už máš...

Sotto la Luna Gardenia

U gardénií se většinou obávám houbiček, no to jsem netušila, co je s ní schopen provést Andy. V prvních chvílích je opravdu ostře kořenitě svěží, jak se píše na oficiálních stránkách, trochu zelená a následně i malinko hřebíčková.

Vzápětí se už však prosazuje krémově sladká až máslová gardénie. Ta by byla skvělá, kdyby na ní pan Tauer nenaplácal tu spoustu modelíny, aby jí upevnil na mechový podklad a kolem vysázel lehce zapařené houby.

Mech se sice sám o sobě snaží chladit, ale zároveň je rozpálený od slunce a hořícího klestí (hořkoslaná ambergris), takže o nějaké gardénii za svitu Měsíce nemůže. Teprve, když ji začneme skrápět bíločokoládovou tonkou a zasypávat vanilkovým prachem, modelínu odplavíme a dáme tak vyniknout opět gardénii na hodně, hodně dlouho.

Tak ROSE flash je na Tauerových stránkách už vyprodaná

To byla bohužel ještě týž den, kdy ji pustili do světa ...

No.14 Noontide Petals

Na tuhle vůni jsem byla zvědavá především proto, že Andyho Miriam se stala mou láskou na první počich a jednou z nejoblibenějších aldehydovek vůbec. A samotné aldehydy jsou tu opravdu krystalicky čisté a lehounké jako v Liu. Zcela chybí hořkost bergamotu, karafiát i levandule. Naopak místo toho je doprovází pelargónie s mátovou svěžestí, hřejivý ylang, vonící po lehce nahnilých banánových slupkách a jasmín, který je bohužel pro mě o krapet víc indoličtější, než kolik by mi bylo milé.

Jakmile však tahle fáze pomine, objeví se poměrně něžná růže, odděná do kabátku z hebounkého zeleného sametu. Vetiver tady ani zdaleka nedrhne tak jako v Miriam, spíše jemně dokresluje tóny chypre a spolu s mléčným santalem, pudrovou vanilkou a kosatcem a stále přítomnými aldehydy tak tvoří na Tauera překvapivě jásavý, přesto ne naivní celek. I proto je hrozná škoda, že ve srovnání nejen s Miriam, ale všemi jeho dalšími vůněmi má mnohem slabší sillage, i když výdrž sama o sobě je výborná.

Rok se s rokem sešel a Andy se konečně rozhodl po Tauerville, který je distribuovaný jen v rámci Švýcarska a USA, zase věnovat své původní, exportní značce. Zdá se, že s číslovanou kolekcí končí a loňská Sotto la Luna Gardenia je začátkem nové kolekce, k níž letos na podzim přibude novinka Sotto la Luna Tuberose. Jsem velmi zvědavá, jestli to bude zase stejná divočina jako gardénie - tipuju, že jo, což je jeden z důvodů, proč mě Tauera baví zkoušet.

hlava: skořice, hřebíček, galbanum, růžová pelargónie

srdce: tuberóza, ylang ylang, růže, jasmín

základ: tuberóza, pačuli, pravá ambra

Tauerville: Rose Flash

Jestli jsem se něco za dobu zkoušení Tauerových vůní naučila, je to fakt, že Andy to s růžemi rozhodně umí a tady mi to dokazuje už počtvrté. Podobně jako v případě Une Rose de Kandahar se jedná o růži s gurmánskými aspekty, ale je pojatá úplně jinak. Dalo by se souhlasit s tím, že je asi nejsladší, což z ní ovšem rozhodně ještě nedělá bezproblémově nositelnou vůni, protože pořád je to ten samý Tauer, co tak rád pracuje hlavně i s vetiverem a ten se ne vždy ke každé kůži chová přátelsky :) .

Rose Flash začíná trpce svěží zelení, čerstvě vymačkanou citronovou šťávou a typickým Tauerovým hořkým bergamotem, který se během chvilky změní v broskev. Nejprve je to broskev nezralá, jež se během pár sekund změní v přezrálou a pořádně masitou. Ale i v této poloze setrvá jen několik minut, jelikož jí promícháme s vanilkou, zkaramelizovaným cukrem a pár kapkami rozpuštěné mléčné čokolády, aby z ní vytvořil broskvovou zavařeninu a teprve do ní přidáme okvětní plátky růže.

Jen nezapomínejme, že je to Andy, takže o nějaké čistokrevné gurmánské růži tady nemůže být vůbec řeč, jelikož právě zde vstupují do hry kouřové a kožené tóny lehce drhnoucího vetiveru a tabáku a dělají společně s broskvovými slupkami z Rose Flash typickou tauerovskou záležitost, která se v tom horším případě může zvrhnout i do odéru plného popelníku. Můj případ to naštěstí není.

A po tabákově-vetiverové jízdě vás už čeká velké finále masivních růžových poupat s vůní, balancující znovu někde mezi zkaramelizovaným cukrem, chlupatou broskví, avšak tentokrát už i hustým coca-colovým koncentrátem (heliotropin?). A nejen to, tahle růže je totiž v dojezdu znovu nejen gurmánská, ale i hřejivě ambrová a dřevitá. Taktéž se nemusíte obávat o intenzitu a výdrž, tentokrát jde o čistý parfém, takže pouhé čtyři střiky kolem vás vytvoří oblak, který vás bude obklopovat 5 až 6 hodin.

Tauerville: Vanilla Flash

Jestliže jsem v případě posledních dvou Andyho růžích zmiňovala určitou gurmánskost a hledali byste ji i u Vanilla Flash, šeredně byste se spletli. Ona totiž v první fázi vlastně ani není vanilková. Zato je plná směsi koření (nejvýraznější je nesladká, příjemně živočišná skořice s jednou hlavičkou hřebíčku), koňaku, zemitých tónů pačuli a aromatického tabáku.

Vanilka se objeví až po rozvonění a je dost možné, že vám právě v kombinaci s tabákem připomene Fordovu Tobacco Vanille. Jen ta tauerovská vanilka je víc likérovější/koňakovější, respektive je doplněná o okvětní plátky růže, macerované v koňaku, a je víc tabákovější, bez ovoce, takže nevyzní ani zdaleka tak sladce a vlastně ani tolik jedle vanilkově. A ani není tak medově ulepená, jako to mívá tendenci dělat Tabac Rouge, proto je to pro mě momentálně vítěz téhle trojice.

Tahle novinka má tak boží název, že ji budu muset zkusit, ať to voní, jak chce:

Lonesome Rider

http://www.parfumanie.cz/database/detail/lonesome-rider-tauer-perfumes

Tauerville: Incense Flash

Jakkoliv jsem si u Rose Flash a Vanilla Flash myslela, že se Andy vydává vstříc nositelným trendům, Incense Flash mě vyvedla z omylu. Jak už zmiňovala kateryna u sebe na blogu, tohle kadidlo nemá s kostelem ani jinými obvyklými kadidlovkami kromě úvodního borovicového jehličí a nasládlé pryskyřice vůbec nic společného. Skutečně připomíná spíš nějakou koželužnou dílnu, kde se jednotlivé kůže napouštějí olejem (ambra) a kromě ní se tu zpracovává i spousta dřeva, přičemž celý vzduch uvnitř je prosycen výpary suchého kouře. A drží jak přibitá.

(http://photos.grampound.org.uk)

Sotto la Luna Tuberose

Dodnes mám v živé paměti, jaké orgie na mně prováděla Tauerova houbová gardénie v modelíně. Nicméně poté, co jsem s vypětím sil přežila vražedné pokusy Lutensovy tuberózy, řekla jsem si, že horší to snad nebude. No nebylo, i když jenom o prsa. Andy totiž smíchal suché, ostře zelené galbanum s hřebíčkem, štiplavou nesladkou skořicí a mátově svěží pelargónií a vysypal na ně obří popelník.

Jenže on nebyl naplněný pouze cigaretovým popelem, ale i rozdrolenými zelenými lístky a použitými jahodovými žvýkačkami, které pravděpodobně zásluhou prašné zemitosti pačuli a balzamické ambře působí poměrně oschle, čímž dal všem dosavadním tuberózovým vůním naprosto nový rozměr. A pochopitelně drží jako přibitá. Zjednodušeně řečeno, Cuir Venenum získala v Sotto la Luna Tuberose svůj dámský protějšek.

Lonesome Rider

Osamělý jezdec má tematicky navazovat na Andyho Lonestar Memories, která mě kromě širých kovbojských plání zavedla nejprve i mezi pracovníky ropného průmyslu. Tady se tentokrát koná trochu jiná mezizastávka. Náš kovboj si to po grepově svěžím úvodu zamíří přes prašnou prérii (drcený pepř a palčivě dřevitý hřebíček) rovnou do začouzené udírny. Skvěle tam totiž ve svojí upocené kožené bundě zapadá – kastoreum řádí v plné polní.

Živočišnost se uklidní až po delším rozvonění, kdy se jezdec vykoupe, použije zásyp (pudrová poloha kosatce) a se zemitým kosatcem (kosatec je tu zpracovaný opravdu nádherně) za klopou se podobně jako v případě Lonestar Memories odebere k večernímu táboráku (dřevo s ambrou), aby si na něm v kotlíku uvařil polévku (šáchor + nazelenalý vetiver se slaným podtónem). Yes, mister Tauer is back.

Pořádná Tauerovská pecka, že? 

Jo, i když bych ji nenosila, Lonesome Rider je po dlouhé době vůně ve starém tauerovském pojetí, u níž jsem se při zkoušení vážně bavila.

Au Coeur du Désert

V případě téhle novinky má jít o variantu Andyho slavné L´Air du Désert Marocain v koncentraci čistý parfém. Pokud jste ale zároveň čekali i větší pecku, asi budete zklamání. Srdce pouště pracuje se stejnou směsí koření (hlavně koriandru) a citrusově zeleným petitgrainem se dřevitými podtóny. Naopak k levanduli přidal další šťavnaté bio citrusy a zcela vypustil jasmín. Pouštní atmosféra ovšem naštěstí na rozdíl od takové Sheiduny zůstala.

Andy totiž přidal na množství labdana a dalších balzamických tónech, díky nimž Au Coeur du Désert vyzní víc měkce a je trochu sladší. Neopomenul samozřejmě ani závan březového dehtu, který mi v L´Air du Désert Marocain evokoval olejovou skvrnu v poušti od porouchaného džípu. Zde ho zdůraznil zemitostí pačuli. Jenom jak jsem naznačila na začátku, ve srovnání se svou předchůdkyní není o nic delší a vůně se tak rychle vrátí zpět k sladce balzamickému, ambrově dřevitému charakteru.