toto jen papírek a nebude to pro mě - vůně syrečků, která ční nad vším ostatním

tekutý tužkový cedr se stejně tekutou ovocnou skořicí... vlastně spíš taková tužková tekutina, zbarvená do sladce oranžovo-hnědo-červena, jemně prosvětlená, klidná... připomnělo mi to odpoledne v třebíčském hračkářství, následované hrou v dětském domku, kam se skrze červenou látku dostává světlo...

jak píše wendulka, tohle je zklamání... gumové pastelky volume na max díky pronikavosti sladkého zeleného čaje, ulepeného vanilkou a nektarovým jasmínem

měkké, "chlupaté" dřevo, něco sladkého, těstovitého, možná lehce anýzového... a slabé kadidlo, vetknuté do dřeva, sušená citrusová kůra, ale hlavně to měkoučké dřevo, světlé a teplé, jako právě řezané... podobné bylo Olibanum, ale tohle je indoor

mandlovo-květinovo-tužkovodřevitá sladká pasta s jemně drhnoucím kosatcem... vetiverovanilka, je to takhle dohromady, slonovinový pudrový krém s jemně pastelovou mimózou protkávají šedozeleno-světležluté proužky... mandle uvnitř začíná být dřevitě tvrdá, někde je tam i napůl suché, napůl zelené seno... uklidňující malá sladkůstka, nejmírumilovnější vůně so far

sušené prachově dřevité růžové plátky, ještě šťavnatá schnoucí mandarinková kůra, svíravá svěžest čaje s bergamotem, jemná pudrovost (možná trochu závan začátku Kenza Indiga)... mdlé odpolední světlo ve vznášejícím se prachu

směs květin dalece za mými rozlišovacími schopnostmi, pro mě trochu tajemná krása... na začátku snad jen poněkud těžká konvalinka, která se ale pak zařadila do dalších krémových květin... subtilní, křehká a přitom sytá a plná květinová vůně, s hebkou mýdlovou čistotou (jakou může dělat i dřevo) na okraji a stopou bergamotové hořkosti uprostřed, jako malá tečka uvnitř kytice... dospívající aristokratka z liduprázdných zahrad, nevinná bílá, která vyniká na pozadí (tušené) tmavé zeleně, vlažná až studená, melancholicky zastavená v pohybu... Justine je vlastně docela přesná

vábivý začátek, sladký kandovaný zázvor, růžovo-jasmínový džem, hedvábně pudrový pomerančový květ, ambrová likérovost... začínají se vkrádat zeleně-tlejivé balzámové tóny... jako z Edenu, opravdu rajská zahrada, ta z Trierova Antikrista, kam se neodbytně dere pižmová vůně dětského pudru jako připomínka tragédie... končí pak jako skelná arabka, docela pouťová, čpavá...

teple žlutooranžově sladké citrusy, vanilka a (zeleno)banánový ylang z No. 5, pak i růže, chvíli je to takto nekomplikovaně radostné, pak to obalí pudrové pižmo a květiny, trochu to uzemňuje kouřový santal a pánská vetiverová linka... sáhla bych po ní jako po dospělejší a unisexovější No. 5 Premiere

z papírku - vanilkově medová, svíravá tak nějak zvláštně, zimolezově, pak už spíš smetanový obláček z květin a pudrového pižma... trochu směrem k Battito d'Ali nebo Blossom Love, jen natrpklejší, s bytelnějším dřevitým základem, míň cukrářská... s tímhle bych si plula po ulicích v oblaku bílých závojů... znovu - známé chanelovské věci - vanilkovo-mýdlový pudr zkombinovaný s kosatcem, ozeleněným svěžím neroli jako rosou, s krásnou konvalinkou

začátek mi nějak nesedl, pak z nějakých pudrových tónů vystoupila měkká tmavá vanilka

olejový santal zlehka slazený rozinkami a troškou pudru, který něžně protrhává aromatická zeleň fíkových listů... kadidlový kouř tu nechce mít s kostelem nic společného, je zjemněný "pribináčkovým" ylangem, hebký a pěnový, celá vůně by šla promačkávat jako houbička... jasmín a cedr pak vytyčují mantinely - maskulinita-feminita, mezi kterými se vůně rozprostírá... vše je tu neslyšné, opatrné, každá složka chce organicky vrůst do celku, úplně nepovšimnuta, a zapustit se... opět tak nějak Santal Blush × Philosykos, ovšem velmi sofistikovaně... končí zapudrovaně balzámově (s mírně indolickým jasmínem)

začátek zvláštní vlhká a teplá směs jehličí, citrusového bergamotu a pak, nemůžu si pomoct, ale rum, kakao a kokos, tvořící dohromady hladkou hmotu, připomnělo mi to vánoční kuličky z Margotek obalené ve velejemném cukrovém pudru, odložené na staré komodě vyleštěné dohladka Diavou - to je jedna - hezčí - asociace... druhá je moje první, ještě dětská, růžová toaletka z drogerie, jmenovala se asi Love, taky tonka s vanilkou, umělá a sladká - ale ne lepivá... DD je pro mě díky tomuhle sentimentu krásná, konejšivá, skoro zapomenutá, blízká... ale taky stará (to ta leštěnka) a naivně holčičí zároveň, nic mezi tím - pro mě spíš k aromaterapeutickým účelům, než na nošení...

v prvním mikrosekundovém záblesku to byl nějaký dětský sirup proti kašli, který jsme hltali dobrovolně na litry... no a pak medový jasmín, záplava jasmínu se koupe v medové vodě... je to intenzivní, ale nijak těžké, naopak cítím, jak tím provívá vzduch, je to i trochu zelené a trochu banánovo-pylově žluté, s kapkou hořkého hadího jedu z Datury Noir... vůně do letní noci, taková Layla je asi o třídu výš, ale toto také funguje na výbornou, ačkoli postupem času dost houstne

jemná, citronovou šťávou svěží růže, kosmetická, neplátková, pudrově-krémová, smetanově se rozplývající... a vlastně nijaká, mizí mezi prsty, nedotkne se

vše, co mohlo být hezké, mi opět zradila kombinace pačuli a cedru... nic dramatického, prosvítala pod tím příjemná kořeněně-paloučková vůně dostávající svému názvu, ale škoda...

;:

hořkosladké květinové Raffaello... sálavá exotická pomelová plumérie, zelenobanánový ylang, nektar z přezrálé meruňky, to vše obalené v křupavé krustě se suchým kokosem a hořce citrusovo-mandlovým pudrem promíseným s karamelovými zrnky horkého písku... opulentní léto beze stínu, vynést by to příležitostně šlo, líbí se mi i víc než třeba Terracotta... končí zcela netropicky, hřebíčkově

jednoduchá, olejová růže, světle růžová, po rozvonění sametová a sladká, trochu vzdálená pižmem, které jde cítit jen jako pára, lehce klouzající do tmy... éterická záležitost, klouže a uniká

Je fajn... Tmavé krystalky cukru, ovoce neurčité, trochu svěží, trochu kyselkavé, trochu sladké po svém, sytě a ovocně... Jahoda, ale taková neprvoplanová, ztropičtělá, letní a zároveň nedozrále zelená... Podobné jako kdysi Max Mara... Vanilka skoro bílá, dřevitá a studená

citron Amalfi je nasycený sluncem, do oranžova, silný a tlumeně hořký... podložený suchými a vzdušnými chypre tóny... toť vše, pokud bych chtěla prakticky čistou citrusovku, může být, jinak ale možná moc jednoduché... výdrž slabší

docela příjemná pánská, viz wendulka, mech (tabák), kouř (vetiver) a tóny kolínské, cedr (ten trochu umělý)

hořký, hořký začátek, že jsou to citrusy, mi došlo až s asociací citronového čisticího písku... úderné neroli to umocňuje... písek si naštěstí sedá a krémovatí, hořkost se trochu vymývá, až to končí blízko hladké vůně mokré malty (s poctivou porcí neroli), ale toho agresivního odéru se to ne a ne zbavit... i přes to kupodivu není nepříjemná

suché pastely v barvě žlutého ovoce, které pak prostoupí pružná vůně čerstvého tabáku (pak jde vyčichat i višňová příchuť) s povzbudivým čajem, kůže, nasládlých pryskyřic, sladký kouř... je to Cliveovsky zastřené, ale výrazné, bohaté... a trochu ulepené

pudrová růže a nugátové tóny, citronem jen odlehčené, vypíchnuté, aniž by byl sám cítit... květiny hází ovocné odlesky a je to něco známého, dospělá dětská vůně, včetně stopy plastu (jasmín), ale příjemné