Esxence 2026: Zavíračkou to nekončí

od andry, 3. července 2026

Z výstaviště Allianz MiCo v Miláně, kde se konala letošní Esxence, vás sice o půl sedmé něžně vyšoupnou, ale veletrh nabízí také poměrně bohatý doprovodný program a večerní akce. Ty pořádají jednotlivé značky na různých místech v širším centru města. Některých jsme se zúčastnily, byť náš výběr by se dal označit za poněkud… monotematický :) A důkladně jsme vyzkoušely novinku.

Dresscode: black

Ve čtvrtek večer jsme se s decentním hodinovým zpožděním objevily na představení nové vůně Filippa Sorcinelliho z kolekce X SÉ: Panna Sotto! Před (poměrně malým a velmi plným) butikem Container zerouno na Via della Moscova postával větší shluk lidí – téměř kompletně v černém. Inu, jak pravila slniecko, black is the new black – a zvolila světlý outfit. Podával se velmi příjemně pitelný sekt, jehož značku jsem zapomněla zjistit, a tematicky také zmrzlina. Panna Sotto! má ve svém marketingovém popisku něco o vzpomínkách na dětství a konzumaci zmrzliny v kornoutu se smetanou na dně. Dost podivné na něco s popiskem extrait de perversion. Obzvláště když další vůně z kolekce mají poněkud jiná témata: Quickie and Coffee (nemyté WC a levné kafe), Popper Pop (k tomuhle jsem si poznačila synthetic mess bez efektu...), Cruising Area (prý moldy basement, v principu to nebylo špatné, takové vlhké stísněné katakomby protkané napjatým živočišnem)… Leda že by...(?)

(foto: slniecko)

A jaká je ta nová vůně?

Flakon Panna Sotto! je zářivě růžový, oproti prvotnímu dojmu nejde o plast, ale zřejmě o sklo s nějakou pogumovanou vrstvou, a štítek je připevněný stahovací páskou na kabely. Rozprašovač je perfektní, dělá ideální mlhu a jde dobře dávkovat množství. Tato řada začínala s roll-onem, ale ty vyměnili. Snad proto, že protíkaly nebo se flakon nějak opatlával, to se nám nepodařilo zjistit příliš konkrétně. Vršek je kapitola sama pro sebe, měkký z černé pěny ala karimatka a tvarem připomíná – no však se podívejte. Mimochodem, všechno je prý handmade.

Nebudeme si nic nalhávat, i Filippo Sorcinelli se tady svezl na trendu gurmánek. Vůně je ve srovnání s ostatními vůněmi z řady X SÉ líbivá a snadno nositelná. Voní jako vláčná mléčná čokoláda smíchaná s hořkými kousky, křupavé pražené oříšky a sladkokyselkavý osvěžující citronový sorbet, který může připomínat i ovocné želé. Ten vůni příjemně odlehčuje, takže se dá nosit i v relativně teplém počasí. Vůni intenzivně zahřívá všudypřítomný hřebíček, protože bez toho by to u Filippa asi nešlo. Místy se vkrádá tón pižmově ochytaného leskle kovového zábradlí. Žádná velká temnota nebo perverze se nekonají, ani žádná velká slaďárna...

Beze slávy

Noc se jevila ještě mladá, přesunuly jsme se tedy na undergroundový koncert k vůni Nobile 1942: Sine Gloria, kde po Sine Gloria nebylo ani památky. Asi šlo o ten vibe :) Ale na název dramaticky chraplající kapely, vystupující v zamlženě rudém (a někdy i jinak barevném) osvětlení malého temného klubu, se mě neptejte… Do půlnoci jsme se vzorně vrátily na hotel, takhle punkové to bylo.

(foto: slniecko)

Black, ale naslušno

V pátek jsme se vydaly za kulturou, Filippo Sorcinelli totiž hraje i na varhany. Do kostela Chiesa di Sant'Angelo jsme dorazily právě včas – na poslední, sedmou skladbu k nové kolekci Extrait de musique (celá původní kolekce byla ukončena). Zřejmě tomu předcházelo dalších šest skladeb k ostatním vůním z kolekce... Měla jsem štěstí, vůni Organ #7 jsem ten den zkoušela. Dle složení i papírku by mělo jít o sladší vůni, na mně ale nakonec jen čisté jemné kadidlo a po sladkosti ani památky. Na samotného interpreta nebylo přes nevelký, leč hustý les rukou s mobily vidět, a kvalitu produkce nejsem se svým hudebním hluchem bohužel s to zhodnotit. S návštevníky se rozloučili milou pozorností v podobě vzorku, na nás se dostaly Organ #5 a Organ #6.

Aby bylo kultuře učiněno zadost, zakončily jsme večer procházkou přes okraj centra k Parco Sempione a Arco della Pace poněkud kontrastně obestavěnému dvěma osvětlenými pódii.