Nebýt příspěvku Woodyho v diskuzi, vůbec bych o nich nevěděla – takže díky za tip!

Skoro to ale nedopadlo, protože mě na dveřích přivítal papírek „Přijdu hned =)“. To mohlo znamenat cokoli, v mém případě jen pár minut (kdy jsem si stihla poplakat, že budu muset přeplánovat).

Interiér se mi zamlouval, docela prostorný a barevně sympatický. Pro mě nejzajímavějším prvkem byla vitrína v podlaze, jejíž obsah pravidelně obměňují – aktuálně tam byla výstavka Alexmonhart. Ale točité schody těsně následovaly. Navíc tam nikdo další nebyl, nedalo se nevyužít příležitost a plnou pozornost přátelské slečny prodavačky. Občas proběhl pán, který mě pokaždé pozdravil, během 30 minut to zvládl asi třikrát.

Z nabídky vůní je podle mě největším tahákem značka Eris Parfums, za kterou stojí Antoine Lie, jeden z mých oblíbených parfumérů. Dále pak černá kolekce značky Omanluxury, kterou nemají úplně všude, kde vedou i průhledné flakony, a je oproti nim výrazně orientálnější. Najdete tu taky Indult, Atelier Materi, d'Annam, Andrea Maack nebo Zielinski & Rozen. A v dohledné době očekávají novou značku, která široko daleko není k dostání (přinejmenším pokud je mně a internetu známo). Měla jsem možnost vyzkoušet jeden kousek a ano, je to líbivé, ale rozhodně mě to zajímá. Nebudu prozrazovat, ale dá se to najít :)

Při zkoušení jsem Eris takticky vynechala, už se známe. Moje pozornost směřovala k Omanluxury, kde se mi nejvíc zalíbila Nasaj – hruška a krémové bílé květiny laděné do orientálna díky pačuli a kadidlu, oproti do jisté míry podobné Bukhara od Ormonde Jayne méně sladce ovocná a svěžejsí (rozdíl dělá ta broskev v Bukhaře). Mariya je klasická (a pěkná) kombinace vanilkově sladké růže a jemného oudu. Angham voní po pevné, bytelné kůži s kořenitou pelargonií a pár sladkokyselkavými kapkami vyždímanými ze zeleného jablka. Zafar je sladší fougerovitá vůně mýdlových květin, růžového pepře a mechu se špetičkou živočišného oudu.

Z dalších značek: Andrea Maack Neon Veil byla zajímavější na papírku než na mně, po neonu teda ani památky (kam na ty názvy chodí?), ale kosatcový pudr s pomerančovou kůrou není na každodenní nošení úplně od věci. Atelier Materi Black Oregano byla jako čerstvě nasušené oregano z vlastní zahrádky, autenticky suše bylinková, ale ač povedená a zajímavá, úplně nepůsobila jako vůně, kterou by člověk chtěl sám nosit. Z d‘Annam mě zaujala Tokyo Nights, sladký a hladce kompaktní likérový tabák, přítulná a zahřívací.

A kde že to? Brno, Dominikánské náměstí.

Už jste tam byli?

P.S.: autorkou nadpisu je Mitzi :)

Nejedná se o žádnou formu spolupráce, dojmy z osobní návštěvy sdílím na základě svého uvážení. Fotky pořízeny s laskavým svolením, protože jsem „z minula“ poučena, že mám všechno fotit :)