Titulní strana druhého vydání z roku 1560; zdroj, a kniha ke koupi na https://www.martayanlan.com/

„Alle virtuose donne le quali si dilettano1 de l’arte profumatoria…“ začíná Giovanni Ventura Rosetti v polovině 16. století předmluvu své knihy Notandissimi secreti de l’arte profumatoria, s celým názvem v překladu „Nejpozoruhodnější tajemství umění parfumerie: jak vyrábět oleje, vody, pasty, koule, moscardini, vonné ptáčky, paternostery a celé parfumérské umění v jeho náležité úplnosti, jak se provozuje v Neapolském království a v Římě; nyní nově vytištěná v Benátkách“.

Tato kniha navazuje na první tištěné libri di secreti „knihy tajemství“, které skrze poměrně ještě nový vynález knihtisku mohou zprostředkovat mimo jiné původně přísně cechovní znalosti širší veřejnosti. Rosetti nebyl první, jak se někdy traduje. Jeho dílo je ale považováno za první známý tištěný západní traktát shrnující přímo umění parfumerie jako samostatný obor.


Celé dílo je sice věnováno ženám, ale na začátku předmluvy se obrací k řemeslníkům, jejichž profesní tajemství zveřejňuje. Rosetti nejdřív načrtne rozvrstvení lidské společnosti, od vládců a učenců až k plebsu, a pokračuje:

„Zbytek světa se pak vskutku nazývá plebsem; a z tohoto plebejského lidu mají být vybráni ti, kteří mají být drženi ve větší vážnosti. […] Já, který mezi vámi, svými plebejskými diváky, žiji a stýkám se s vámi, se odvažuji a s autoritou říkám, že naše dílo osvítilo a osvítí celou zemi, a ještě více — také moře.“

Pomander, ozdobná schránka na vonnou směs, severní Itálie, kolem 1500. Pozlacené stříbro, Musée du Parfum Fragonard, Paříž

Nepřipomíná vám něco:)?

Tato květnatost je důležitá, protože cechovní tajemství jsou poměrně přísně střežená, představují know-how mnoha řemeslníků a základ jejich výdělku. Rosetti se dovolává „svého nejmilejšího bratrstva“ tím spíše, že už je recidivista – jeho první kniha, Plictho de larte de tentori, odkryla zase tajemství cechu barvířského.

V následujících řádcích se snaží obhájit a předem vysvětlit možné vznesené výtky:

„A proto, když jsem se s vámi takto spojil, moji milovaní bratři, a cvičil se ve vašich plebejských schopnostech, totiž v řemeslných uměních, nemám po božské milosti, která mě učinila rozumným tvorem, větší povinnost vůči nikomu jinému než vůči vám, moji současníci a nejsladší bratři.

Toto dílo vyšlo z umění nás, plebejských řemeslníků, a protože je zde čerpáno od řemeslníků, zdá se mi, že by mělo být přijato také za hranici plebejského stavu a přiblíženo občanskému a ctnostnému postavení. […] Je třeba probudit ospalé, kteří nemají žádnou vyšší starost než živit se pochvalami nebo nějakým škodlivým obtěžováním, jež nevzniká z ničeho jiného než ze zabírání míst a podvolování se vůli — věci, která si nezaslouží, aby její památka byla uchovávána na papíře.

Já však, který jsem vynaložil práci, čas a vlastní majetek, jak to plebejské umění vyžaduje, nejsem spokojen s tím, abych je držel ve vězení pod takovou přísnou ostrahou, jak to až do této hodiny činili staří.

Nevyčítám jim to: možná měli z bázlivosti nějaký důvod, nebo se báli ztráty svého zisku, nebo měli důvody, které se mě netýkají, anebo jim bylo protivné právě to, co já objímám a co nejpevněji tisknu k sobě — totiž můj nejdražší plebs.

Myslím, že to drželi skryté proto, že nechtěli, aby plebejci okusili kultivovaný a rozkošný způsob života.“



Rukopisné knihy a sbírky receptů byly už v 16. století běžné, kolovaly mezi lidmi jako jisté „domácí zlato“ a cennost na výměnu. Nové je soustředit celé parfumérské umění do tištěného díla věnované právě tomuto oboru. Nemáme důvod předpokládat, že hlavním důvodem vydání knihy byl zisk, tehdy ještě měli nejvíce peněz z knih tiskaři, kteří také nesli riziko neprodaného nákladu. Je pravděpodobné, že tehdy autoři mohli získat spíše věhlas, přístup k patronům, zaměstnání, zakázky, klienty a společenský kapitál. Kniha byla zároveň veřejnou demonstrací odbornosti.

Je to zajímavé tím spíše, že pokud víme, Rosetti nebyl parfumér nebo barvíř. Je doložen jako provisionato v benátském Arsenalu, přesné zařazení není jasné, mohlo jít o úřednickou funkci, pravděpodobně byl zodpovědný za nákupy a zásobování. Během zhruba dvaceti let cestoval po významných italských městech, četl rukopisy a vyhledával lidi, kteří dané praktické znalosti skutečně provozovali. Jeho jméno jako autora ani není uvedeno na titulní straně, můžeme jej najít až zmíněné na straně 73.


V tom se jeví snaha příliš nepodráždit ty, od kterých své recepty získal, i když to určitě nebylo jednoduché ani levné, jak píše níže:

„Dávám každému na vědomí, že já, Benátčan, jsem zde v našem benátském městě nalezl celé umění parfumérů a zde jsem je sestavil a ustavil; avšak z mnoha krajů jsem sem přinesl četná tajemství, která jsou v něm obsažena, za tolika strastí, námah a výdajů.

A tak bude možno k uspokojení tohoto i každého jiného města používat jak řád a způsob výroby parfémů, tak mnoho jiných tajemství, která jsou užitečná lidskému životu.“


Zajímavé je srovnání s knihou receptů vydanou ve stejném roce, 1555, Secreti del reverendo donno Alessio Piemontese, ze které se stal obrovský mezinárodní bestseller. Různé verze kolovaly po Evropě ještě více než dvě staletí. Sám autor, pravděpodobně, ale nedoloženě Girolamo Ruscelli, píše, že téměř 60 let cestoval, sbíral tajemství a žárlivě je střežil. Stalo se prý ale, že kvůli jeho neochotě podělit se o konkrétní lékařský recept zemřel člověk, a on se kvůli svým výčitkám svědomí rozhodl zpřístupnit své vědění všem.



Základní vzdělanost žen už nebyla ničím neobvyklým.
Ambrosius Benson, Mladá žena při modlitbě, 1520 – 1530, Museum Louvre



Vraťme se k Rosettimu, protože nyní přechází ve své předmluvě k ženám, kterým knihu věnuje:

„A [tato věc] ať není odepřena tolika nejjasnějším, přeslavným, urozeným a vznešeným benátským paním, mým vždy jedinečným, ať jsou jakéhokoli vysokého rodu; ani princeznám z Neapole, Říma, Florencie, Boloně, Milána, Ferrary, Janova, Lyonu, Paříže a všem, které žijí v krajích Španělska, neboť ty používají vůně, oleje a parfémy ještě více než ženy v naší Itálii.

Nezamlčím ani Káhiru, Sýrii a Egypt; neboť nenalézám žádnou urozenou paní či matronu, ať v dospívání, v dokonalém věku či již pokročilejších let, která by byla dobře zrozená a popírala, že jí působí potěšení ctnostně se zdobit podle svého stavu a postavení.“

„Podobně pro pohodlí mých nejurozenějších paní tohoto našeho nejvznešenějšího města [uvádím] louhy připravované odvarem, které nejsou škodlivé hlavě; zakazuji sublimáty, síru a rtuť, nýbrž se vždy přidržuji věcí přírodních. […] A podíváte-li se na složení louhů pro hlavu, uvidíte vonné a prospěšné byliny, které přinášejí užitek, posilují mozek a chrání jej před škodlivými šťávami.“

Vittore Carpaccio, Panna Marie čtoucí, cca 1505, National Gallery of Art, Washington, D.C.


Dále učí čtenáře bránit se před mnoha podvody, protože drahé a vzácné látky samozřejmě lákaly k falšování. Vůně a péči o tělo spojuje s pravidly lékařství, ve výrobcích, které dnes vnímáme primárně jako vytvořené pro potěšení, případně zvýšení prestiže, vůně byla i prostředkem hygieny, lékem a ochranou. Tehdejší pojetí poněkud stírá rozdíly mezi řemeslnou výrobou, výrobou léku, vařením v kuchyni a alchymií. Věnování ženám není samoúčelné – tehdejší ženy si opravdu podobné recepty často samy připravovaly, zapisovaly, sbíraly a vyměňovaly.


Svým důrazem na neškodnost a na přírodní látky zní místy překvapivě moderně. Rosetti nám vlastně ve své předmluvě nechal krásný otisk své osobnosti, toho, co potřeboval čtenářům vysvětlit (a možná obhájit), a své lásky k ženám, které chtěl díky těmto receptům učinit krásnější. Vždycky, když čtu něco podobného, bych chtěla o daném člověku vědět víc.
Jenže v tom už zůstávají archivy němé.






1 – nezaměňuj tvar slova dilettarsi s diletantstvím, aspoň ne tady a teď. V Itálii 16. století mělo pouze význam „mít v něčem potěšení, milovat to, zabývat se tím ze záliby“ https://new.lessicografia.it/Controller/?entry_id=7ed10fb63f2d46cc97bd59c43e326872

Prameny a další čtení:

Giovanventura Rosetti, Notandissimi secreti de l’arte profumatoria, Benátky 1560 (2. vydání). Digitalizovaný exemplář – Internet Archive

William Eamon, „Science and Popular Culture in Sixteenth-Century Italy: The ‘Professors of Secrets’ and Their Books“, The Sixteenth Century Journal, 16/4 (Winter 1985), s. 471–485. JSTOR

Alessio Piemontese, Secreti del reverendo donno Alessio Piemontese, Benátky 1555. Digitalizované první vydání – Google Books

„I segreti dell’arte del profumo: il primo ricettario della cosmesi viene stampato a Venezia nel 1555“, Venezia 1600. Článek na Venezia 1600 (Tvrzení o „prvním“ receptáři je vhodné brát s rezervou.)

Joanna Kostylo, „Commentary on the Venetian Decree of 1545 Regulating Author/Printer Relations“, 2008, Primary Sources on Copyright (1450–1900). Copyright History