Kosatec se sladkou dušenou karotkou a kosatcovým pudrem, postupně přecházející do kosatce dřevitého, rozloženého na jemné nasládlé kůži. Kosatcové nebe....
Tenhle kosatec začíná slibně. Je jen decentně mrkvový, mírně kysele svíravý a za chvilku lehce kouřový - jako elegantní kožené oblečení malinko načichlé cigaretovým kouřem. Ale někde pod tím se objevuje sladkost, sílí a zakulacuje se do bonbónova. Kdyby se dělaly kosatcové bonpari, chutnaly by přesně takhle. Vůně dál sládne a to už si zklamaně říkám, že se to opravdu zvrtlo. Raději bych mlhavý kosatec à la Guerlain nebo ten kouřový kosatec à la Iris Poudre. Nebo aspoň takový jako v mrkvovém a elegantně květinovém Hirisu. Nic naplat, tyhle vůně nasadily laťku příliš vysoko a jen tak nic je nepřekoná, zvlášť ne něco tak sladkého a žvýkačkově bonbónového jako Iris Nazarena. Možná jen nejsem ta správná nositelka nebo jsem zkoušela v nevhodnou roční dobu. Ale ten zajímavější, lehce slaný a kadidlový nádech po několika hodinách je už jen chabá náplast.
Princezna Lada se zlatou hvězdou na čele pokynula pravicí vzhůru ke zdobenému stropu paláce a jasným hlasem pravila: “Pokud se chceš, Kazisvěte, stát mým vyvoleným, musíš mi zhotovit šaty, které budou mít barvu přemrzlých bledých kosatců, na jejichž křehkých listech skví se stříbrný svit: Ani příliš bledé, ani přiliš syté, ne moc šedivé, ni zcela modré. V zimě musí hřát a v létě chladit, musí být tak lehké, že je odfoukne i dech novorozeného dítěte. Při jejich výrobě musí švadlenám prsty kmitat tak rychle, jako by hrály Lisztovy Transcendentální etudy…” Kazisvět se nejdříve tvářil velmi zaraženě, ale pak zvedl vítězoslavně obočí a chtěl promluvit, ale Lada ho přerušila:…”Jo a ještě něco, králi…Nesmí to být z aliexpressu!”
Chladný a snad až mysticky pojatý kosatec snoubící v sobě příjemně pudrovou nasládlost zlehka sklouzávající do krémových asociací a lehounce nahořklou nuanci zemitých tónů se špetkou koření. A to vše splývá s jemným akordem měkoučké slonvinově bílé kůže.
Duchovní elegance.
Tohle je pro mě podivnost a může za to jistě chemie mé kůže. U zkoušení jsem si vzpomněla na jednu epizodu z tučňáka Pingu. Nechutnalo mu jídlo. Ale aby byla maminka spokojená, že má snězeno, a on mohl za kamarády ven, vyhodil obsah svého talířku do aktovky. Iris Nazarena mi totiž voní, jako když nadrobno posekáte kosatec, smícháte s čerstvě udušenou mrkví a nevědouce si rady, co dělat dál, vyklopíte směs do kožené brašny.
Všechny složky jsou tu v diplomatických službách kosatce, který je dominantou celé vůně. Kosatec rázně vstupuje jako první do dveří, spolu s ním jde závan hlíny právě zvlhlé deštěm, ale hned v závěsu je zjemněn mošusovým semínkem (v téhle podobě ho znám z Chanelu N. 18), které podporuje iluzi mrkve a činí vůni téměř rozvernou. V prostřední fázi se už výrazně prosazuje kůže - hebká, ohlazená ambrou, kosatec je však stále přítomný. Nesklouzne do pudrového závoje (Chanel N. 19 Poudré), není obklopen zeleným galbanem (Chanel N. 19), nemá v sobě kosmetickou konejšivost (Infusion d´Iris) - je sám za sebe a je výrazný a neotřelý. A jenom takovým osobnostem je tahle vůně určena.
Podle oficiálních stránek byla vůně inspirovaná zvláštním druhem kosatce Iris Bismarckiana, rostoucí v horách východně od města Nazareth - odtud alternativní přívlastek Nazarena. Nápad se opět zrodil v hlavě Karla Bradla, spoluvlastníka značky, který ji jednou uviděl na pohlednici.
Jeho květ je zvláštní tím, že horní okvětní plátky jsou bílé s fialovým žilkováním a spodní zase mají krémově hnědé skvrnky, i když na obrazech ho najdete vypodobněný i v temném šedivém odstínu. Tedy dalo by se říct, že barevně odpovídá všem podobám kosatce, jak ho ve vůních potkáváme. A voní tak i ve skutečnosti?
Od začátku je to nefalšovaný zemitý a zároveň mrkvový kosatec s chladnými metalickými tóny a zelenou větrovou svěžestí (zřejmě anýz s jalovcem). Zvláštní na té mrkvi je to, že je vařená a nasládlá a mně se kupodivu líbí . Poté kosatec odhaluje svoje další dvě podoby: sušenou a zároveň jemně pudrovou a uvelebí se na měkounkém semišovém podkladu.
Vkrádají se sem i mléčné tóny, evokující vůni líčidel, hlavně tekutého pudru. Patrná je i špetka hřebíčku, naštěstí jen v takovém množství, že to kosatci pro mě místo obvyklé zatuchlosti dodává příjemnou pikantnost.
Ovšem tím nejpodstatnějším je kouřově šedý mlžný opar (kadidlo + velejemný oud) s jemně drhnoucím vetiverem, který obdivuju např. v Iris Silver Mist a kosatec tím získává svůj temný šedivý odstín, známý právě z vyobrazení této květiny. Pro mě jde jednoznačně o jeden z nejlepších kosatců roku 2013.
Tak už vím, proč se v souvislosti s kosatcem mluví o mrkvi. Tady je, dokonce jakoby uvařená i s natí. To sice nezní moc dobře, ale je to jenom začátek. Pak se přidá kadidlo a kůže a to je nádhera. Luxusní rukavička z jemné bílé kůže. Taková jemná kůže jako je pro mě třeba Bottega Veneta, i když si jinak nejsou vůbec podobné. Ještě se tam dá vystopovat vetiver, ale jinak je to pro mě luxusní kůže. Ta se opravdu povedla.
Vítejte!
Je to sice otrava, ale pokud chceme, aby naše webové stránky nadále fungovaly,
musíme Vás obrat o trochu Vašeho času, abyste si nastavili své vlastní kombinace cukroví.
Koláčky si prosím nastavte podle své chuti:
Kosatec se sladkou dušenou karotkou a kosatcovým pudrem, postupně přecházející do kosatce dřevitého, rozloženého na jemné nasládlé kůži. Kosatcové nebe....
Tenhle kosatec začíná slibně. Je jen decentně mrkvový, mírně kysele svíravý a za chvilku lehce kouřový - jako elegantní kožené oblečení malinko načichlé cigaretovým kouřem. Ale někde pod tím se objevuje sladkost, sílí a zakulacuje se do bonbónova. Kdyby se dělaly kosatcové bonpari, chutnaly by přesně takhle. Vůně dál sládne a to už si zklamaně říkám, že se to opravdu zvrtlo. Raději bych mlhavý kosatec à la Guerlain nebo ten kouřový kosatec à la Iris Poudre. Nebo aspoň takový jako v mrkvovém a elegantně květinovém Hirisu. Nic naplat, tyhle vůně nasadily laťku příliš vysoko a jen tak nic je nepřekoná, zvlášť ne něco tak sladkého a žvýkačkově bonbónového jako Iris Nazarena. Možná jen nejsem ta správná nositelka nebo jsem zkoušela v nevhodnou roční dobu. Ale ten zajímavější, lehce slaný a kadidlový nádech po několika hodinách je už jen chabá náplast.
Princezna Lada se zlatou hvězdou na čele pokynula pravicí vzhůru ke zdobenému stropu paláce a jasným hlasem pravila: “Pokud se chceš, Kazisvěte, stát mým vyvoleným, musíš mi zhotovit šaty, které budou mít barvu přemrzlých bledých kosatců, na jejichž křehkých listech skví se stříbrný svit: Ani příliš bledé, ani přiliš syté, ne moc šedivé, ni zcela modré. V zimě musí hřát a v létě chladit, musí být tak lehké, že je odfoukne i dech novorozeného dítěte. Při jejich výrobě musí švadlenám prsty kmitat tak rychle, jako by hrály Lisztovy Transcendentální etudy…” Kazisvět se nejdříve tvářil velmi zaraženě, ale pak zvedl vítězoslavně obočí a chtěl promluvit, ale Lada ho přerušila:…”Jo a ještě něco, králi…Nesmí to být z aliexpressu!”
Mystérium kosatce ...
Chladný a snad až mysticky pojatý kosatec snoubící v sobě příjemně pudrovou nasládlost zlehka sklouzávající do krémových asociací a lehounce nahořklou nuanci zemitých tónů se špetkou koření. A to vše splývá s jemným akordem měkoučké slonvinově bílé kůže.
Duchovní elegance.
Tohle je pro mě podivnost a může za to jistě chemie mé kůže. U zkoušení jsem si vzpomněla na jednu epizodu z tučňáka Pingu. Nechutnalo mu jídlo. Ale aby byla maminka spokojená, že má snězeno, a on mohl za kamarády ven, vyhodil obsah svého talířku do aktovky. Iris Nazarena mi totiž voní, jako když nadrobno posekáte kosatec, smícháte s čerstvě udušenou mrkví a nevědouce si rady, co dělat dál, vyklopíte směs do kožené brašny.
Všechny složky jsou tu v diplomatických službách kosatce, který je dominantou celé vůně. Kosatec rázně vstupuje jako první do dveří, spolu s ním jde závan hlíny právě zvlhlé deštěm, ale hned v závěsu je zjemněn mošusovým semínkem (v téhle podobě ho znám z Chanelu N. 18), které podporuje iluzi mrkve a činí vůni téměř rozvernou. V prostřední fázi se už výrazně prosazuje kůže - hebká, ohlazená ambrou, kosatec je však stále přítomný. Nesklouzne do pudrového závoje (Chanel N. 19 Poudré), není obklopen zeleným galbanem (Chanel N. 19), nemá v sobě kosmetickou konejšivost (Infusion d´Iris) - je sám za sebe a je výrazný a neotřelý. A jenom takovým osobnostem je tahle vůně určena.
Podle oficiálních stránek byla vůně inspirovaná zvláštním druhem kosatce Iris Bismarckiana, rostoucí v horách východně od města Nazareth - odtud alternativní přívlastek Nazarena. Nápad se opět zrodil v hlavě Karla Bradla, spoluvlastníka značky, který ji jednou uviděl na pohlednici.
Jeho květ je zvláštní tím, že horní okvětní plátky jsou bílé s fialovým žilkováním a spodní zase mají krémově hnědé skvrnky, i když na obrazech ho najdete vypodobněný i v temném šedivém odstínu. Tedy dalo by se říct, že barevně odpovídá všem podobám kosatce, jak ho ve vůních potkáváme. A voní tak i ve skutečnosti?
Od začátku je to nefalšovaný zemitý a zároveň mrkvový kosatec s chladnými metalickými tóny a zelenou větrovou svěžestí (zřejmě anýz s jalovcem). Zvláštní na té mrkvi je to, že je vařená a nasládlá a mně se kupodivu líbí . Poté kosatec odhaluje svoje další dvě podoby: sušenou a zároveň jemně pudrovou a uvelebí se na měkounkém semišovém podkladu.
Vkrádají se sem i mléčné tóny, evokující vůni líčidel, hlavně tekutého pudru. Patrná je i špetka hřebíčku, naštěstí jen v takovém množství, že to kosatci pro mě místo obvyklé zatuchlosti dodává příjemnou pikantnost.
Ovšem tím nejpodstatnějším je kouřově šedý mlžný opar (kadidlo + velejemný oud) s jemně drhnoucím vetiverem, který obdivuju např. v Iris Silver Mist a kosatec tím získává svůj temný šedivý odstín, známý právě z vyobrazení této květiny. Pro mě jde jednoznačně o jeden z nejlepších kosatců roku 2013.
Tak už vím, proč se v souvislosti s kosatcem mluví o mrkvi. Tady je, dokonce jakoby uvařená i s natí. To sice nezní moc dobře, ale je to jenom začátek. Pak se přidá kadidlo a kůže a to je nádhera. Luxusní rukavička z jemné bílé kůže. Taková jemná kůže jako je pro mě třeba Bottega Veneta, i když si jinak nejsou vůbec podobné. Ještě se tam dá vystopovat vetiver, ale jinak je to pro mě luxusní kůže. Ta se opravdu povedla.