(Poznámka redakcie: Keď sa toto zhrnutie roku objavilo v diskusnom vlákne na tom určenom, bolo to úžasné. Fleur vždy píše skvele a každý jej príspevok je radosť čítať, ale toto bolo tak krásne a osobné, že nám bolo ľúto to nedať rovno na prednú stránku. tak sme to so súhlasom autorky uverejnili ako článok.)
Z letošních novinek mě nejvíce zaujala Ambre Samar (Guerlain), a to vyvážeností všech složek a výslednou elegantní, hebce koňakovou stopou s výrazným kardamomem na začátku. Zklamáním pak byly Barénia ve verzi Intense, Chloé Le Parfum i nová trojice Ô de Lancôme, na kterou jsem se těšila a dočkala se nevýrazných a rozplizlých svěženek.
Na poličce se mi tak objevilo pár vůní, které nepatří mezi novinky. Díky velkorysým dárkům od rodiny i přátel jsem si po dlouhé době užila cestování a následný stesk po divokých vlnách Atlantiku mi pomohla zahnat vůně L´Ombre des Merveilles.
Janovská expozice nádob na ingredience i lékárenské produkty mě přivedla k opětovnému nákupu Pélargonia, které se stalo nástupcem Mandragory, a také ke koupi nádherné citrusovky Yazemeenah od MCG.
Dalším hesperidickým přírůstkem se stala sama Hesperia, kterou jsem obdržela jako narozeninové překvapení od přátel. Voňavé dárky prakticky nedostávám, spíš jsem naopak v roli toho, co druhým poskytuje tipy na parfémy pro ně a jejich blízké, o to víc mě to potěšilo, protože za nákupem stálo skutečně nenápadné a vytrvalé sondování mých parfémových preferencí.
Brněnský butik VaVaVoom se průběžně staral o poskytování nových smyslových podnětů. Z návštěvy sympatického a vždy usměvavého Ulricha Langa jsem si odnesla flakón Lethe jako levandulově dřevité božské zklidnění pro chvíle, kdy se musím pekelně soustředit (jako bonus zřejmě docela voní i Dantemu).
Květnové uvedení newyorské značky Nomenclature se neslo ve znamení synestézie. Vůně doprovázela dočasná expozice obrazu Petra Kvíčaly, který asocioval pestrost a výraznost vonných složek; do barevnosti obrazu pak byly laděné úžasné pralinky Petry Andersen. Nejvíc mě zaujala pochopitelně Neo Rose, ale její zemité tóny pačuli a vlhkých tmavých dřev, pod nimiž se dere na povrch elektrizující růže, mě zatím nestačily okouzlit natolik, aby to bylo na koupi.
Nákupů bylo víc, ovšem tentokrát jsem si je ospravedlňovala vyššími zájmy. V loňském roce se mi totiž podařilo zařadit předmět Historie a umělecké zobrazení parfému v evropské kultuře, který jsem vyučovala od roku 2020 pro hrstku zájemců, do celouniverzitní nabídky. Euforie z toho, že si ho zapsala stovka studujících, trvala přesně do okamžiku, než jsem si uvědomila, že pokud chci každou dvouhodinovou přednášku dát každému z nich šanci pořádně prozkoumat alespoň pět vzorků ingrediencí a parfémů, můj domácí archiv na to nebude stačit. Pomohlo mi pár dobrých lidí odsud i z VaVaVoom, největším problémem se nakonec ukázaly být testovací papírky. Díky kamarádce, která má kamarády pracující v grafické dílně, jsem získala poklad v podobě odřezků, které jsme pak doma po večerech ručně stříhali na požadovaný rozměr (ano, vím, že existují řezačky papíru, ale poté, co jsem první zapůjčenou odvařila po první stovce proužků, spoléhám raději na vlastní ruce).
Satisfakcí mi pak byly dva časopisecké rozhovory o mé výuce, díky nimž se i mí kolegové (doufám!) přestali dívat na mou parfémovou zálibu jako na bizarní úchylku.
https://www.estetika.cz/l/parfemy-emoce-pribehy-historie/
Obsáhlejší rozhovor pak vyšel v časopise Komenský (červen 2025).
A právě výuka byla impulzem k neustále odkládanému nákupu O, Unknown! od Imaginary Authors. Čaj černý jako noc spolu s kosatcovým prachem a troškou cigaretového popela. Týden po nákupu jsem se dozvěděla, že se vůně přestává vyrábět, takže z kategorie nálezů se rovnou pomalu přesune ke ztrátám, ale tak už to v životě chodí.
Během podzimní návštěvy Paříže jsem kromě butiku Guerlain zavítala i do Divine. Tahle značka mě nepřestává fascinovat minimalismem a udržitelností (přičemž tento výraz vnímám se všemi přesahy): nechrlí každý rok nějakou novinku, od roku 1986 své portfolio rozšiřuje pomalu a s rozmyslem, od začátku nabízí doplňování do flakónů z fontán. Lituji jen starých flakónů s barevným rozlišením, které ustoupily novým unifikovanějším. Doplnila jsem si tam zásoby používaných Spirituelle a L´Inspiratrice a zaujala mě letošní (přiznaná) reformulace L´être aimé, kde posílil dřevitě kadidlový tón. Tak tu pořídím až někdy příště…
Neméně příjemným zážitkem byla i hodinka v butiku mé další oblíbené značky Oriza L. Legrand, byť to bylo jako ocitnout se z vily Tugendhat v barokním budoáru. Na místě jsem si ověřila podezření, že spolu se změnou etikety na mé stálici Les Tourtelles de Zelmis došlo i k podstatné reformulaci. Společně s oběma prodávajícími (Stanislas a Louis) jsme se ovšem shodli, že tahle proměna se povedla, neboť vůně teď mnohem více zapadá do konceptu celé značky. Původní majestátní růže s oporou hutného šafránu a vavřínu ztratila svoji křiklavě karmínovou barvu a překlopila se do noblesnější pastelové podoby, v níž počáteční růžová svěžest postupně bledne a nechává za sebou zprvu vintage mýdlovou, posléze pudrovou stopu.
Opravdová růže „à l´ancienne“. Takže tahle ztráta je pro mě vlastně zároveň nálezem!
Koncem roku jsem dostala nečekaný parfémový dárek, kterého si velmi vážím nejen pro jeho vzácnost, ale i proto, že šlechetný dárce (tak dobře, byl to Ambrož z VaVaVoom, abych nevzbuzovala mylné zdání, že mám nějaké tajné ctitele 
) zvolil vůni, o níž ví, že ji miluji. Vánoce jsem tak strávila v oblaku milované L´Heure Bleue, navíc ve vintage verzi, o které jsem už nikdy nedoufala, že se s ní ještě potkám. Nález ztraceného…
Přeji všem krásný a voňavý rok 2026, ať už bude vonět parfémy, nebo třeba lesem, kávou, knížkami…
Loni jsem těch papírků spotřebovala za jeden semestr bez pár desítek pět tisíc. Ono se to nezdá, ale kolem stovky lidí v učebně, každému vlastní papírek (někteří si po hodině šli pro "přídavek" od některé vůně), pokaždé zkoušení čtyř a až pěti vzorků nebo ingrediencí, semestr má 13 týdnů (ale taky jsem byla na dvou služebních cestách)...
Ja som si strihala akvarelový papier, ten má dobrú savosť:)...ale nemávam na to čas a nervy (a manuálnu zručnosť, takže to zahŕňalo aj nejaké tie šrámy od nožníc a následná likvidácia zakrvavených papierikov), takže to radšej kupujem....celkom by ma zaujímalo zo srandy, koľko takých papierikov treba na jeden semester?
No jo, když já už bych tam byla moc nápadná na nenápadné vmísení se:) Taky už to bude dvacet let a kousek, co jsem studovala. Leda že bych něco oprašovala v pozadí:D
Ale to, co psala Mitzi o setkáních šílenců, zní taky velmi zajímavě. Papírky dodám 0:-)
Já tedy nechci svádět k nepravostem, ale před dvaceti lety, kdy jsem studovala, prostě stačilo přijít kamkoli na přednášku a vyslechnout si ji. Obešla jsem tak tehdy kdeco a odhalena jsem byla jen jednou. A být brněnská, dělala bych to dodnes. (Bohužel doprava do Brna je posledních pár let skutečně "za trest".) Nevím, jak je to dnes, třeba se po různých nešťastných událostech zpřísnily kontroly na vstupu do univerzitních budov. Což sice chápu, ale současně mě to naplňuje nesmírným smutkem - jako studentka jsem milovala právě tu otevřenost, byla pro mne neoddělitelným přívlastkem vysoké školy.
To si nemyslím:) Literatura a parfémy minimálně, to je skvělé téma, a určitě je nás tu víc, co se nedostali dál, než k povědomí o Proustovi, Huysmansovi, a, co já vím, třeba k Süskindovi. A pro ty, co znají a vědí, by to určitě bylo jako oblíbený skladatel - dobře zahraná skladba se neoposlouchá.
Ne, je to opravdu jen pro studující. Ostatně zdejší parfémově vzdělané osazenstvo by se stejně nedozvědělo nic převratně nového :-).
Fleur, moc ráda jsem si početla, a s velkým zájmem si dohledala informace o Tebou vyučovaném předmětu. Je nově celouniverzitní - ale asi není možné, aby se zapsal někdo jiný než student, že?
Dík za krásný článek.
Inspirována jsem včera na letišti honem běžela vyzkoušet Ambre Samare. Z papírku mi voní nádherně. Na mé kůži bohužel nabrala trochu amaretový směr.
Testovacích papírků mám dost :-)!
A ano, sebekrásnější koníček nemůže nikdy přinést takové potěšení, jako když je možné sdílet ho s dalšími nadšenci. Díky za zdejší komunitu!
Tohle počtení jsem dneska potřebovala. Od loňského léta jsem taky změnila svoje vonící návyky. Před 6 lety jsem měla parfémový útlum spojený s několika životními milníky, neměla jsem vůbec náladu se vonět, i když čich mě (naštěstí) nikdy neopustil. Stále jsem ale potřebovala, aby den měl minimálně 50 hodin, značné omezení pořizování vzorků a psaní o vůních nebyla volba, ale nutnost. Z módu "stále mezi lidmi" jsem se doslova ze dne na den dostala do stoprocentního homeoffice, kde mi dělal společnost jen oblíbený čtyřnožec. Střídala jsem dvě-tři voňavky a sbírka byla roky neprodyšně zabalená v krabicích. Měsíce ubíhaly, lockdown se změnil zase v soutěž "kdo zná víc českých a moravských hotelů než já!?" a stejně se chuť na poznávání nových vůní vracela výjimečně a neochotně. Toužila jsem po změně práce, ale přemístila jsem se jen z louže pod okap. Takže zase zpět na homeoffice, denně od úsvitu do noci bez lidí u jedniček a nul.
A jak to tak bývá, když člověk dlouho jede na autopilota, v určitý moment přijde nečekaně iniciace, hezký zážitek, prozření. U mě jich loni bylo víc, všecky vyjmenovat nesvedu a ani nechci, ale hlavně to bylo pár setkání se zdejší starou gardou, které mě zase nabilo tou správnou energií. Takže už nejen doplňuju databázi, ale taky jsem vybalila krabice a dokonce jsem pořídila i pár excelentních přírůstků, které denně používám, protože jsem měla menší životní jubileum a naprosto jasně vnímám, že svoji sbírku sama nikdy nezvládnu spotřebovat. Leda bych začala pořádat nějaká setkání šílenců nad poklady parfémového světa... to by mi pak chyběly už jen ty testovací papírky ;-)
Úžasný článek a fotografie!
krása nesmírná