Oud Voyager Tom Ford

Svěže sladký balzámově dřevitý oud (jen s malinkým živočišným drápkem) s lehkým nádechem vychladlého punče a se sladce opepřenou pelargonií rozfoukanou ledovým větrem. K pelargonii se přidala (a následně ji upozadila) mírně olejnatá růže, sladce balzámová se znatelnou oudovou stopou, zemitá a kořeněná (jako kdyby se za pomoci kouzla přenesla rovnou ze sytých růžových arabek). Arabka po fordovsku....

...originální, právě rozbalený flakon voní už u rozprašovače.
A voní pivoňkou, tmavě červenou, delikátně naovocněle pikantní, hladce klouzavou a současně nenásilně ale příjemně "pichlavou"/ultrajemně svěží či průraznou.
Vlastně si uvědomuji, jak opakovaně přičichávám ke kovovému minizařízení flakonu, že cítím, evokuje mi to chuti plnou, tlumeně šťavnatou růži s ovocnými podtóny...
...hra smyslů.
První stříknutí a
slaďoučký šafrán osvěžený mohérovým pepřem s podprahovými mikromydlinkami a
velmi tmavá, temně rudá růže
(opět to šálení smyslů, ve složení růžový květ uváděný není. No a nebo tam je, inkognito...),
aby ve chvíli a na chvíli nepozorovaně zmizela jak za sametovou oponou a nečekaně se opět zjevila...
...ano, vůně v sobě má jistou temnotu.
Temnotu ne děsivou, nýbrž přitažlivou, nutí vás neustále v ní něco hledat, čekat,
aniž by jste tušili proč..?.
Tmavorudočernofialově klouže,
pomalu, líně, tiše provokativně.
Uvědomuji i určité jiskření, neviditelné nepatrné blýskání
absolutně hladké a do absolutního lesku vyleštěné tavené, husté hmoty pozbývající gravitaci...
Celá směs působí lahodně, vláčně hebce, svojí vlastní vůní si elegantně mlčky sálá z kůže a
říká:"...nejsem a jsem růže..."
Yes, cestujete,
neustále se snažíte vystopovat kroky Oud Voyager, kam vedou, co skrývají, nebo co se vám pokouší vnutit, aby jste cítili, aby jste si představovali...
Oud.?.
Mega luxusně citlivé zpracování oudu,
kdy celé kompozici dodává stabilitu, možná i onu temnotu, ukotvenost ve své vlastní existenci
(= není zde typický oudový tón, který je pro hodně lidí nepříjemný, těžko nositelný, nebo jakkoliv rušivý)
Vlastně na první dobrou, po usazení se vůně ve svém základu, bych řekla, že je to krásná orientální růže.
Snadno nositelná,
samozřejmá,
ojedinělá,
lákavá,
sofistikovaně
temná...
Jakoby jste utkali pryskyřice do efemérní pěny,
extrémně opatrně do ní pak vmíchali pěnu vyšlehanou z nechutně drahého chlastu/rum či cognac a touto pěnovou mastí, i s prachem nadrceným ze vzácného koření,
natírali květy růží.
A ty, ty květy růží, jak do sebe natahují, nasakují epikurejskou medicínu, tak se jejich žilkování stává ohnivě zářivým, aby po určité, nedlouhé době, se tím paradoxně celá královská květina zpevnila, ztmavila, ztišila.
...oheň uhasnul, světlo zmizelo a zůstalo "jen"
trochu tajemství...
...jestli
máš mě
mít,
tak
se
snaž!..
...chci
celé
království
a
jestli
ne -
zůstaň
si
klidně
v pekle
a
tam
se
smaž...
((určitě OUD VOYAGER za vyzkoušení stojí. A obavy nejsou na místě. Není nebezpečný. Je "pouze" velmi pěkný, krásný))
(((Po další době velmi tichý, jemný. Jemný jak vzpomínky...)))