Jako by to bylo včera, když jsem před 20 lety uviděla ten flakón, do kterého jsem se na první, druhý, třetí a v podstatě i každý další pohled zamilovala. Po přivonění byl lásky rychle konec, všeho bylo příliš. Příliš "gumového" jasmínu, příliš kašmeranu... podle mého tehdejšího vkusu zbraň hromadného ničení, která se dá unést na ulici, při mírné aplikaci ještě v "openspace" kanceláři, ale z vlakového kupé udělá v mžiku márnici.
Jenže čich se mění, vkus se posouvá, zkušeností přibývá, v roce 2012 jsem objevila koženou variaci, kde byla ta gumovost potlačená díky koženému nádechu, začala jsem Aliena oceňovat a nacházet v něm víc než jen vzhledovou "legendu". A dneska se s ním občas (mírně) navoním jen tak pro radost a vlastně mi už vůbec nepřipadá otravný.

Sladká dřevitá vůně - něco jako těžký teplý závoj. "Alienovský gumový jasmín" - to je terminus technicus. Do tepla to musí být zabiják....

Dualita bytí ... vůně chladná jako temný stín v lesním zákoutí, horká jako paprsky letního slunce, nepřístupná a zároveň emotivní ... sladký jasmínový nektar s lehkými nuancemi jehličnaté svěžesti. Vůně mých vysokoškolských studií a moje srdeční záležitost navždy.

připomíná mi trochu Živé květy, dárek pro maminku k vánocům v první třídě:-) babičkovská. silná, drží a časem je podobnější angelovi. po pár hodinách cítím i tu gumu jako wendulka. není uplně nepříjemná, ale trochu divná

Jistou dobu jsem s touhle vůní koketovala. Než na mně jasmín v ní vyloženě zgumovatěl, líbila se mi v ní jeho kombinace s kašmeranem, který zde voní mentolové želatině s mechovými podtóny. Ty pak krásně zapadají do ambrového základu s navlhlou zemitostí pačuli.