Ačkoli mi trochu evokuje Vánoce (je tu autentická jedle a podprahová sladkost), není to zimní vůně. Cítím bezstarostné léto, sušící se bílé prádlo a seno (sladká mimóza), voda na pití je ochucená rybízem a mátou místo obvyklého citrónu, a to vše příjemně překrývá čerstvá pryskyřice jehličnatých stromů. Tohle spojení mě nesmírně baví!
Komorebi (木漏れ日) je japonské slovo a čeština pro něj nemá jednoslovný ekvivalent. Je to sluneční světlo pronikající (prosakující) skrze listy stromů, miluju tyhle mihotavé záblesky světla v korunách lesa.

Jak voní sluneční paprsky, dopadající na listí stromů? Pierre si pro tohle znázornění vybral zelené listy rybízu a máty a smíchal je jedlovou pryskyřicí a dřevem. Ale to je jen jedna její část. Tou druhou je vzdušná vůně vanilky, najemno nasekaných mandlí a sena, kterou s sebou přináší mimóza s tonkou a lískovými oříšky.