Vůbec mi na první přivonění nepřipadala netradiční ("not your"), ale naopak - jednoduchá kombinace orosené růže s bílým pižmem. Jenže tady zdání hodně klame a je potřeba zkusit víckrát.

Ten studený podtón mokrého kamení je mi hodně příjemný, něco podobného vnímám v Gris Dior.

Nepotřebuji vlastnit další flakón (už mám sladkou AA Rosa Pop a úchvatnou Rose of No Man's Land, což je na jeden parfémový šatník až až), ale líbí se mi a nosila bych skoro všechny "Absolue" růžičky, každá je pěkná trochu jinak.

Caroline Dumur popisuje inspiraci k tvorbě jako okamžik po dešti, kdy je růže „fresh, almost cold and sensual, tinged with mystery“, tedy svěží, téměř chladná, ale současně smyslná a zahalená tajemstvím. Nějaké to tajemství tam vnímám i já. Nějakou molekulu, která vyvolává přání si zase přivonět. Je to jen "divné", zvláštní a nebo vlastně krásné?

Líbí se mi provokativní název i vůně samotná, oceňuji, že není přislazená a v jistém pohledu je i osobitá. Ale na to, aby to člověk poznal, musí mít dost načicháno a musí jí dát prostor.