Tady mě napadá taková paralela.
Proč muž, který má 25 let příjemnou ženu, se najednou "zblázní" a přestane vnímat spoustu jejích kvalit kvůli mladici, která si sama říká zelená růže, ačkoli je mladá okurka.
Nic proti mladým okurkám. Do salátu skvělá ingredience.
Proč by někdo měl toužit po (pro mě marném) objevování půvabu v Rosa Verde, když za zlomek ceny tu už čtvrt století s námi je - ve své kategorii dokonalá - Herba Fresca.

Uhorkové zeleno, trošku zmäkčené štipkou mäty. Do toho ľahká ruža. Milé, ale hneď preč.

Něžná, právě utržená růžička osvěžená šalvějí, okurkou a špetkou máty, trochu pudrová. Je tam tělovost, svěžest i suchost zároveň. Reakce mého muže, který na všechny parfémy říká buď citrusový nebo těžký, byla: "Babička... babička... růže. Je tam růže. Nevím, proč jsem řekl babička." Jako všechny AA je to vůně jemná a nemá dlouhého trvání, ale to mi vyhovuje.

Na papírku to docela šlo, i když ani na základě toho jsem moc nejásala. Ale na ruce to byl vysloveně problém.
V úvodu štiplavá máta s nálevem ze sladkokyselých okurek. Doufala jsem, že tím jsem se s tou zeleninovou fází vypořádala, ale kdepak, ještě přišla na řadu vodnatá okurka s melounovou nasládlostí. Potom kovový pach jako ze zrezivělého plotu, za plotem na stromě tvrdé zelené hrušky. Růže nikde. Mizivá intenzita a nízká výdrž se v mém případě počítá jako výhoda.

Svěže zelená, orosená, lehce květinová s jemným zeleným čajem s trochou máty. A studená šťáva z okurky, sice znatelná, ale nerušící. Po rozvonění nasládlé sušené rudé růže i se stvoly a trny. Připadá mi ale hodně jemná až vysloveně tělová.