Baiser Volé (Eau de Parfum) Cartier

narůžověle krémová…
Čistá nevinná něžná a křehká vůně.
A neřídká,
s velmi dobrou výdrží bez ztráty intenzity
(omatláno pouze z časopisu)
Konzistence vůně přesně v barvách flakonu…
Liliová něžnost.
Vůně lilií není intenzivní a taková sytě průrazná/až bolehlavová jak ji známe z přivonění si k čerstvým květům, ale
je jakoby v navlhlém pudrovém a sytém oparu
při zachování max autentičnosti vůně skutečné květiny, resp. liliových zvonců vč ultrajemného závanu zelených listů…
Sytá vůně bez gravitace.
Baiser Vole je sladký přirozeně, přirozená nasládlost zapudrovaně krémových květin.
Velmi pěkná vůně.
…ne že by byla vůni Anais Anais velmi podobná, ale něčím mi ji evokuje… …je to takový decentní luxus z Anais Anais…
23/09/11

Komu
a čemu
věřit nevinnost

Modrým očím
bílým květům
liliím
- těm snad...

Čistému vše čisté.
I ty lilie...
Krásné.
Jsou jedna jako druhá.
Stejně vysoké.
Kdybys kusadly posuvného měřítka sevřel stonek každé z nich, všechny do jedné by se pyšnily stejnou mírou - na setinu milimetru. I květy by vážily na gram stejně. Takové tyhle lilie jsou. Jako němé a krásné stádo.

Ne pro mě - přesto se mi tak nějak pozdává ten uniformní půvab téměř živých květů.

Byla jsem předem pozitivně zaujatá, protože se mi líbí flakónek i ta manipulace s ním (něco mezi zapalovačem, tabatěrkou a luxusní pudřenkou). Od prvního okamžiku jsou cítit čerstvé lilie, mírně proslazené a s pudrovým pylem, bez jakékoliv stopy zahnívající vody ve váze či přílišné omamnosti. Vůně je dost dlouho lineární, ale potom se začíná překlápět na stranu pudru. Lilie patří k těm jednodenním: ráno se rozvinou a večer už po nich zůstává jen sevřený květ, z něhož se vysypala troška pylu. Zátiší s pudřenkou a bílou krajkovou rukavičkou na lavičce u zahradního jezírka.

Žádná liliová smrt, ale jemná lilie poprášená ještě jemnějším pudrem, za kterou vykukuje karafiát a nějaké jemné koření.

Velice zvláštní vůně a velice proměnlivá. Začátek ve mně vyvolal pocit podzimního, sychravého počasí, kdy se chodí na hřbitov. Ta vůně kytek, věnců a svíček. Lilie mi to moc nepřipomínalo, spíš chryzantémy. Nějak jsem nevěděla, jestli tohle může vůbec někdo nosit.
Postupně jako by se přešlo ze sychravého venku do kostela. Vystoupila vanilka s kořením a kadidlem, vůně květin zeslábla a zelená syrovost podzimního vzduchu se vytratila. Trošku pudru, trošku kouře a vůně je úplně jiná než její začátek. Kdybych nevydržela do konce, určitě bych vůni zařadila na úplné dno s negativem a spoustou vykřičníků. Ovšem ta změna mě velice příjemně překvapila.

Mathilde Laurent vytvořila dokonalý olfaktorický obraz lilie, kterou právě zalíváme sprškou ze zahradní konve. Je čerstvě opylená od včel a prohřátá sluncem bez sebemenšího náznaku hlíny nebo přehnané zeleně nebo náběhu na bolehlav, jak bývá pro vůně tohoto typu obvyklé.