Podzim od Josefa Lady. Ze spadaného dříví listnatých stromů si na poli kluci rozdělali oheň, sem tam se zatoulala i uschlá větvička jehličnanu. Kouř je zpočátku hodně ostrý až štiplavý, ale co nevidět ho umírní silný vítr, který už z většiny okolních stromů shodil barevné listy a ve kterém kamarádi opodál pouštějí draka. Z velkého plamene se tak rázem stane příjemný hřejivý ohníček. Společnost klukům dělá jejich krátkosrsté štěňátko, nový nejlepší a nejvěrnější přítel. Jeden z chlapců se s ostatními podělí o pendreky, které najde v kapse. Hlad nezaženou, ale jejich jemná sladká chuť zůstane v puse ještě dlouho potom. Když už je popela tak akorát, hodí do něj přinesené brambory a dál se vesele baví. Nemají toho moc, přesto jim jejich dětskou radost může leckdo závidět. S přibývajícím šerem a chladnem už je nejvyšší čas pečené brambory sníst a rozejít se k domovům, načichlí ohněm a s prsty vonícími lékořicí.