Odvážila jsem se vyzkoušet jen proto, že v řadě recenzních ohlasů zaznívalo, že to vlastně není typická Chloé.
V úvodu jsem jí to skutečně uvěřila, protože Chloé nemá ráda ostrou zeleň a svíravou kyselost rybízu. A když se kolem začal linout sice jemný, ale zároveň do prostoru se rozpínající opar růže, začala jsem jihnout. Jenže Chloé geny se nezapřou, takže v nejlepším se na té něžné růžovo-zelenkavé fasádě objevily nehezké trhliny v podobě zvláštní bublifukové směsi saponátu s levnou jablečnou parfemací. Konec maškarního bálu, zpátky ke dřezu napuštěnému horkou vodou s jarovými bublinkami, na okraji se už začíná usazovat mastný proužek... "To nevoní," nakrčil nos můj muž, když mi druhý den podával kabát, na jehož rukáv jsem v prvotním nadšení Chloé stříkla. A voní nevoní už čtvrtý den, takže má zjevně i ten tuhý Chloé kořínek.

Začátek je trochu ostrý - štiplavě zelený a nakyslý, ovšem usadil se do podoby šťavnatých zelených fialkových listů, z pod kterých vykukujě růžová (od slova "růže") limonáda plná bublinek. Ve finále pak svěží vzdušně zelená. Vlastně to Chloe úplně není...