Daim Rouge Sentifique

...při prvním zkoušení jsem ji relativně odbyla.
Prostě InsolencoParisienne se semišem.
...prý, že ona, ta vůně, se Ti nelíbí.?
Líbí...
Ok, tak znovu:

Daim Rouge Sentifique
...ta vůně to vybalí hned.
Nenechá vás čekat.
Nic takového.
Prostě to naservíruje s plnou parádou a
bez keců.
Semiš.
Semiš, jenž je obtékán medem.
Jenže.!
Jenže ten med není ulepaný, přeslazený, jen,
jen možná trochu nezdravý...
...a při své tiché cestě po hebkém drhnutí semiše si jen tak zvolna hustě šeptá,
hladí, leskne se,
jeho tempo je provokativní...
A přestože med, tak
žádný cukr.
Nic sladkého.
Okamžitě, vlastně téměř současně s těmi dvěma - semišem a medem,
se objeví i bobulové ovoce,
jehož případnou trpkost či svíravost diriguje
růže.
TA je, se stopou čajovosti, medová.!
Lahodná, plná chuti, jenže i křehká,
malátná nocí a éterická chvěním svých okvětních plátků...
...tahle potvora z rostlinné říše paradoxně přidává do vůně, velmi mírnou, nasládlost,
trochu pudru a měkkost těla...
Daim Rouge voní silou koženého oděvu, barvou zakázaného nočního ovoce a opatrností při našlapování mezi růžovými záhony pod hvězdami...,
pod těmi malými světýlky v nekonečnu...

...je noc
a mé sny
křehce
z hvězdy na hvězdu
si skáčou...
...a v té modročerné tmě
všechna předsevzetí
tiše
pláčou...
...tvé drzé rty
a
stisk jistých dlaní
berou si vše,
co dávám,
bez ptaní...
Ty určuješ,
jak rychlý
má být
můj
dech,
když ležím,
stojím,
klečím
nebo jsem na zádech...