Dune mě provázela od uvedení na trh v roce 1991 a líbilo se mi, jak se lišila od tehdejších květinově opulentních kompozic. Pak ji reformulovali a ztratila se z mého obzoru.
První zkoušení této rekonstruované verze provázely obavy ne nepodobné těm, jaké se mě zmocňují, když se mám potkat s někým, kdo pro mě hodně znamenal, ale časem jsme se vzdálili. Poznáme se ještě vůbec? Budeme si mít co říct? Nebylo by lepší uchovat si vzpomínku a nezkoušet se znovu sblížit?
Vstupní svěží tóny s oranžovým ovocem a špetkou čerstvé zeleně byly zklamáním, svou Dune v nich nenalézám. Ale potom mě v tichosti obestoupila mořem prosolená a sluncem prohřátá a vysušená dřeva, mohérově hebký oblak medové ambry, prachově jemné koření s dominující skořicí, hřebíčkem a muškátovým oříškem. To všechno se spojilo v jemný květinový pudr, který člověk ani nepocítí na tváři, ale přesto ho rozzáří. Ano, stačí zavřít oči a jsem o čtvrt století mladší.
Děkuji!