Dune (Eau de Toilette) Dior

Takhle by mohla vonět vzpomínka. První duna za oázou, suchý písek, vítr nesoucí vůni citrusů ze sadu na pomezí oázy a pouště. Průvodcem na výletě z oázy do pouště Vám byla tmavooká zahalená dívka, které zpod povlávajícího závoje občas unikl závan vanilkového parfému. Dojem byl tak intenzivní, že ho paměť nijak nezeslabila, jen zaoblila jednotlivé dílky, vůně se v ní prolínají jako barvy na akvarelu. Výdrž dobrých 8 hodin.

Kdyby byla Red Sonja Brazilkou,voněla by takhle,hustá hříva přirozeně jemně nakadeřených vlasů v barvě tizian, velké temné oči s tvrdě hrdým výrazem, bronzově osmahlá pleť bez jediné chybky, heboučká na dotek,sálající nezměrným žárem,divoška srdcem co úzkostlivě dbá o své ženství,vždy vyvoněná přírodními mastmi,upravená,pije freshe,maže se kvalitními krémy,nejraději obléká čistě bílé látky umně zavinuté aby zdůraznily její štíhlý pas,pevná ramena a oblé boky,mluví jazykem aymará,prahne po dobrodružství,obklopena pouští hledá svou oázu naplnění...

(suchá prašná vanilka se dřevem,šupina mandarinkového mýdla,růžově olejovitá,sluncem dohněda spálený mech,nasládlý popel sežehlých květů,omamnost,potence,klidně bych si ji spletla s odnoží Tauerových výtvorů,tedy píši o původní Dune...)

Někde jsem četla, že Dune patří k oblíbeným vůním Kate Middleton a tak jsem se na zkoušku těšila, protože mi bylo jasné, že mám před sebou vůni osobitou, elegantní a přitom decentní. První závan je suchý, ano, jako vítr nad horkým pískem (i když je otázka, jestli by mě to napadlo, kdybych neznala název parfému). Pískově žlutý je i sám flakónek a v reklamě se – jak jinak – rozvaluje slečna na pláži. Suchost přetrvá, i když vůně přejde do kořenně-dřevité fáze, zůstává hladká, hřejivá, ale stále nepřehlédnutelná. Na sobě si ji dost dobře představit neumím, ale na vévodkyni klidně.

Rozpálený písek v poušti, rozpálený horký vzduch, sucho a nikde ani kapka vody - tak tyhle dojmy Dune opravdu vyvolává. Vše ale přebíjí poměrně hodně sladký santal.
Vintage verze: sladké dřevo s nakyslým tónem, postupně sladší květinová směs, jemně ambro-dřevitá, uhlazená, vyvolávající pocit všeobjímajícího klidu a blaženosti.

V době, kdy se ještě dala sehnat v parfumériích původní verze Dune, jsem vůně tohoto typu ještě nedovedla ocenit, a když se tak stalo, nechápala jsem, kde mám v její součásné zreformulované podobě hledat tu poušť, jelikož na mně odporně čpí. Až před nedávnem se mi díky slniecku dostal do ruky vzorek a ano, tady už se dá najít.

Otevírá se směsí natrpkle svěžího bergamotu, mandarinkové kůry a sladkého růžového dřeva. Posléze se přidá mýdlový ylang s medovou vůní chejru a především palčivě dřevitý hřebíček. Ten sám o sobě ještě patřičnou atmosféru nevytváří, až když se po rozvonění přidá pryskyřičnatá ambra s tóny chypre, začne vůně dojmově připomínat dřevěnou chatrč v dunách uprostřed rozpálené pouště, kde právě někdo vaří karamel.

Vůně jde hezky do prostoru a má i dobrou výdrž. I přes ten karamel v drydownu vlastně vůbec nepůsobí sladce. Inu další příklad toho, jak u Diora vzali další mimořádnou vůni a totálně ji zabili. Nicméně tady už musím souhlasit s tím, co ve vlákně zmiňovala slniecko, pokud si za vintage verzí Dune stýskáte, mohla by vám ji na rozdíl od té současné poměrně slušně kompenzovat LP No. 9 for Ladies (Penhaligon´s).