Encens Japonais Aedes de Venustas

Ve srovnání s první kadidlovkou Copal Azur, kterou Betrand vytvořil pro značku se jedná o kultivovanější a líbivější pojetí kadidla. Je znovu studené, zaprášené od štiplavého drceného pepře, ten však brzy osvěží sladkost růžového pepře. Nicméně s klasickým kostelem nemá co dočinění, spíš jen kaplička z mramoru někde u moře, u níž někdo zapomněl a nechal ležet kožené rukavice. Tomu alespoň napovídá mihnuvší se lehounký závan cypřišového jehličí, který ovšem odvane příjemný vánek bílého pižma, přinášející něžnou vůni pudrového kosatce s podtóny vanilkového benzoinu. Jen by mohla mít lepší intenzitu a výdrž.

...kadidlo,
provzdušněné větrem z pepře, delikátně sládnoucí - ono kadidlo - pomalu usychající slamněnkou(i s její přicházející šustivou, mikro křupavou prašností).
Kadidlo barvy tmavých akvarelů v šedavých a khaki tónech, jakoby všechen prach světa a hodně tmavé jalovcové, jemně rozemnuté větévky byly natlačeny do váčku z precizně vydělané a nošením velmi změklé kůže, na níž občas ulpí i pár kapek ohnivé vody a někdy zas poslouží pro ruce mokré od řezání květin(tuhých, lahvově zelených kosatcových stvolů) po dešti...
Toto kadidlo voní neustále průtahově.
Hustě, plně, ale pořád s jakýmsi zeleně bylinným hustým vánkem.
...meditativní vůně - natřít vonnou mast na spánky,
lehnout si na dlažbu v kostele, zavřít oči a jen vnímat - chlad, vysoký strop, zlato oltářů a měkkost a nasládlost těla na tvrdé podlaze...
(kdy si po chvíli uvědomíte, že cítíte i pach hořících svící...)
...smutná melancholie...

EDIT 1: ...ale když vyjdete ze stínu chrámoví na denní světlo, vůně sluncem změkne, zesládne, zútulní a přimkne se k vám jak bylinkami nasládlý kašmírový šál...

EDIT 2: ...a nakonec - kadidlo, chvějivé okvětní plátky růží a kosatců prohřáté teplem těla(pižmo), prach z namletých dřev a i na prach usušená tintkura z navanilkovělého benzoinu - to vše se prolne a promísí v delikátní lahodně hladivou směs, kdy máte dojem,
že nasáváte do plic mohérově kadidlový plyš...
...ano,
každá meditace potřebuje
čas...

krok
světlo
čas a -
život plyne
zas

...kouzelné...

Les se všemi vůněmi, kterými dýchá. Větve obrostlé zeleným jehličím a země pokrytá jehličím zrzavě hnědým, suchým, které tichounce šustí pod nohama. Hrubá kůra mohutných kmenů, z níž místy vytékají pryskyřičné slzy. Chladné kameny z části obrostlé nadýchaným mechem. Lesní potok, který jde lehce přeskočit, trsy kapradí lemující úzkou stezku vedoucí k polorozpadlé kamenné zdi, za kterou je možná zatím neobjevený svět. A u ní keře zplaněných růží, ke kterým přivoní snad jen nějaký tulák nebo lesní víla. Šlahouny maliní šplhající se přes zídku do cizího světa, z něhož lehký vánek přináší vůni kadidla a tajemství. Může tajemství vonět?
Encens Japonais je kadidlová vůně udělaná jako na míru pro můj nos. Je něžná, jemně květinová a tajemná.

Toto bude jedna z mých nejstručnějších recenzí.
Pozor, spoiler!
Nechápu, jak je to možné, ale navzdory naprosto odlišnému složení voní toto japonské kadidlo badyánovou svěžestí úplně jako kdysi AA Anisia Bella.