Pikantní zázvor a černý pepř, ledový černý čaj v dřevěném hrníčku a v něm máčené perníčky s medem. Ve srovnání s původní verzí je zázvor méně štiplavý a průrazný, dříve byl spíš jako kandovaný a v nálevu. Vůně je teď o něco sladší, méně dřevitá, perníčky jsou výraznější a kouřovo se prakticky nedostavuje. S vývojem vůně ubývá pikantnosti a začíná ji měkce zahalovat bílé pižmo, které není nijak hlasité, jen zahlazuje hrany.
Zpočátku svěží nasládlá silně zázvorová vůně s hořkou citrusovou kůrou - ovšem zázvor není štiplavý, ale příjemný, hebký, skoro jako zázvor kandovaný. Postupně ještě více zesládl do dřevitě kouřové podoby. Pěkná vůně do chladna...
První tři minuty byly jako blikání diapozitivů starého filmu:
Vánoce a babiččiny zázvorky /střih/
prázdniny na chalupě a malý kostelíček s pár lavicemi a zpovědnicí, kam jsme se schovávali /střih/
táta pálí na dvorku klestí, to vzplane a ožehne mladý ovocný stromek, div, že nám neshořela střecha /střih/
mrkáme na sebe s bráchou a hurá na pajtl na sousedovic jablíčka /střih/
velkorysá výprava na bedle, kdy jsme z lesa místo hub přinesli "houby"...
a přes tu úvodní krátkou zázvorkovou fázi, kostelní kadidlo a ovocný sad s ohýnkem se vůně na mě ustálí jako medově nasládlý malinko zakouřený vetiver s ovocným nádechem
Cesta k této vůni u mne vedla přes Rousse, z jejíž skořicové ambry jsem sice byla nadšena, ale po čase mi začala připadat jednotvárná. Five O´Clock Au Gingembre začíná svěžím štiplavým bergamotem s kandovaným zázvorem a přes lehounce zakouřený vetiver pak dospěje k medové ambře s roztaveným perníkovým kořením (ne nepodobné té v Rousse).
Zázvorovy čaj s medom a sviečka z včelieho vosku…mňam-mňam-mňam…s vanilkovo-balzamovou notou v základe…trolilinku mi pripomína Tolu od Ormonde Jayne, ale akoby s troškou dymu...
Osobně jsem se celých pěti hodin se zázvorem sice nedočkala, nicméně se dostavil hned po nahořklém bergamotu – pěkně pikantní, jak má být. Kolem si to pak prosvištěla špetka skořice, k tomu trocha dřeva, všechno namočené ve slaďounkém medu. Po rozležení přišel nasládlý kouř, který si chvilku hrál přehazovanou se žlutými pryskyřicovými tóny, ovšem nakonec tuto hru bezpečně vyhrál.
Pikantní zázvor a černý pepř, ledový černý čaj v dřevěném hrníčku a v něm máčené perníčky s medem. Ve srovnání s původní verzí je zázvor méně štiplavý a průrazný, dříve byl spíš jako kandovaný a v nálevu. Vůně je teď o něco sladší, méně dřevitá, perníčky jsou výraznější a kouřovo se prakticky nedostavuje. S vývojem vůně ubývá pikantnosti a začíná ji měkce zahalovat bílé pižmo, které není nijak hlasité, jen zahlazuje hrany.
Zpočátku svěží nasládlá silně zázvorová vůně s hořkou citrusovou kůrou - ovšem zázvor není štiplavý, ale příjemný, hebký, skoro jako zázvor kandovaný. Postupně ještě více zesládl do dřevitě kouřové podoby. Pěkná vůně do chladna...
První tři minuty byly jako blikání diapozitivů starého filmu:
Vánoce a babiččiny zázvorky /střih/
prázdniny na chalupě a malý kostelíček s pár lavicemi a zpovědnicí, kam jsme se schovávali /střih/
táta pálí na dvorku klestí, to vzplane a ožehne mladý ovocný stromek, div, že nám neshořela střecha /střih/
mrkáme na sebe s bráchou a hurá na pajtl na sousedovic jablíčka /střih/
velkorysá výprava na bedle, kdy jsme z lesa místo hub přinesli "houby"...
a přes tu úvodní krátkou zázvorkovou fázi, kostelní kadidlo a ovocný sad s ohýnkem se vůně na mě ustálí jako medově nasládlý malinko zakouřený vetiver s ovocným nádechem
Cesta k této vůni u mne vedla přes Rousse, z jejíž skořicové ambry jsem sice byla nadšena, ale po čase mi začala připadat jednotvárná. Five O´Clock Au Gingembre začíná svěžím štiplavým bergamotem s kandovaným zázvorem a přes lehounce zakouřený vetiver pak dospěje k medové ambře s roztaveným perníkovým kořením (ne nepodobné té v Rousse).
Zázvorovy čaj s medom a sviečka z včelieho vosku…mňam-mňam-mňam…s vanilkovo-balzamovou notou v základe…trolilinku mi pripomína Tolu od Ormonde Jayne, ale akoby s troškou dymu...
Osobně jsem se celých pěti hodin se zázvorem sice nedočkala, nicméně se dostavil hned po nahořklém bergamotu – pěkně pikantní, jak má být. Kolem si to pak prosvištěla špetka skořice, k tomu trocha dřeva, všechno namočené ve slaďounkém medu. Po rozležení přišel nasládlý kouř, který si chvilku hrál přehazovanou se žlutými pryskyřicovými tóny, ovšem nakonec tuto hru bezpečně vyhrál.