Noční jahoda? Něco se ti zdálo.
Slunce praží na suchou trávu na stráni, veškerá vlhkost už se dávno vypařila ze stonků i z hlíny. Nedaleko rostou letité stromy oddělující jednu louku od druhé. Stačí pár kroků a v několika metrech čtverečních chladnějšího stínu se začervenají lesní jahody, mezi trávou, mezi lístky jahodníku. Jdeš blíž, ale zmizely v měkce kouřovém oparu, nemůžeš je najít. Zaboříš nos skoro až k zemi, citíš vlahý vetiver, čerstvý, svěží, zeleně dřevitý. Ale ty jahody musely být jen přelud v horkém slunci.
Ať na to koukám, odkud chci, tohle je povedený osvěžující lehce kouřový vetiver, drhnoucí nahořklou citrusovou kůrou a mladými zelenými stonky, s vysněným, éterickým, nasládlým podtónem jedné lesní jahůdky. Zjevně i přístup k těmto plodům je některým z nás limitovaný.