Nalakované dřevo, trocha pudru a slušná dávka Iso E Super. Moderní minimalistická a podprahově návyková vůně ala Escentric Molecules, jen výraznější, na které není co zkazit, ale ani čím zaujmout.

Je tomu už třicet let, co jsem přišla po hodině hudební výchovy přišla ze školy a nadšeně oznámila své zkoprnělé matce, že se chci začít učit hrát na housle. Nejprve se na mě nedůvěřivě podívala, ale protože jsem už odmala dovedla být pěkně neodbytná, dokud jsem nedostala, co jsem chtěla - ne nadarmo můj otec říkal, že bych vymámila z jalové krávy tele - už za týden mi s úsměvem podávala velké černé pouzdro, vypolstrované červeným sametem, v nichž čekaly dětské housle. Má hudební kariéra pak vzala rychle za své, neb jsem začala a skončila u "Ovčáci, čtveráci", ale ta zvláštní vůně dřeva, vosku s tóny kořenité růže a červeného sametu, na který se snadno chytal prach, mi utkvěla v paměti a znovu se připomněla právě s Genetic Bliss.