Vůně startuje pěkně zostra zelenou změtí bylin, mezi nimiž vyniká máta. Pelargónie nastavuje mírně nahořklou citrusovou tvář a dokud se nedostaví tón mírně zavadlého lučního kvítí, tak se mi to víření zeleně líbí. Máta se po chvíli promění v drops "lesněnky", všechno chytí pryskyřičně medový tón, někde úplně vzadu cítím i terpentýn (ale to je možná sugesce, zjevuje se mi jako fantom ve většině Tauerových kreací). A pak je to už jako hra na schovávanou, kdy občas zpoza kupky medového sena vykoukne pelargónie ostrá jako břitva, místy se ta kupka sena promění v hromádku pudru s vanilkou, pak to pelargónie odpíská a nechá mě se sklenicí od medu, ve které je terpentýnový olej.
Baví mě ta proměnlivost vůně. Na vlastní kůži nabízí podstatně zajímavější vývoj než v relativně umírněné pudrové podobě na textilu. Ale srdce mi nezlomila. Zatím...