Kosatcové květy z hebkého sametu v odstínech tušově černé a sytě fialové, temné a hluboké jako cize chladná voda v kamenné průrvě uprostřed půlnočního lesa. Dotkneš-li se lehce, opatrně jejich okvětních plátků, ulpí Ti na prstech jemný hvězdný prach, ten voní po rozdrceném sušeném ovoci, po lesních bobulích, po zvěčnělé pryskyřici, po dubové kůře, o níž se v noci otřelo toužící zvíře.

Jak tuto vůni uchopit...

Zpočátku je zdánlivě chladná, aldehydově citrusová, jako vodní hladina uprostřed nočního lesa, pak se začne přeskupovat a transformovat, jako by z temného vodního zrcadla plného antracitových odlesků pomalu povstával iris, na jehož imperiálně masivním květu ulpělo vše, co skrývala vodní hladina, ve vůni samotné se tyto matně lesklé relikty věcí jiných a dávných projektují jako lehce ovocné a květinové stíny, v nichž na počátku epilogu začnou dominovat tóny prašnější, sladší, vanilkově, pylově pryskyřičné.

Elegantní.
Sofistikovaně vyzývavá.
Lehce, lehounce retro, to pro tu sytou pudrovost.