Zpočátku náraz - hotová hlohová alej, pak se vůně zklidnila do jemnější podoby. Ale cosi chemického mi v ní vadí.

Jediným spojujícím prvkem s původním Jaipurem je jen úvodní broskev, jinak je citrusově svěží a kořenitá (směs pikantního kardamomu a živočišné skořice). Květinově jde pak po rozvonění už úplně jiným směrem a hlavně zásluhou otočníku, bílého pižma a vanilky vyzní víc pudrově. Až sem by byla možná i o chlup zajímavější než její předchůdkyně, kdyby to nezabil základ s chemickou ambrou a laciným čpícím cedrem.