Hutná růže.
Hutně tmavo rudá až tmavo nachová.
S velmi tmavým, hutným až těžkým, ale příjemně,
pižmem vymazleným
pačuli.
Černá...
...pocitově černá vůně, ztěžka oddychující,
masitá.
Je to jak krájet nešizený, "těžký" dort, nacucaný smetanou, chlastem, kdy korpus musíte podebrat, jinak by se vlastní tíhou rozpadnul a s hlučným žuchnutím plesknul na zem
(myšleno v tom nejlepším smyslu slova).
Zpočátku, chvíli, na mě vůně působila smutně, víc než jen melancholicky, téměř jak slova z úst pesimisty...
...ale čím častěji a čím déle si čichám ke kůži, tím víc je
mi sympatická.!
Líbí se mi její tlumeně hurónská roztaženost a lascivnost,
líbí se mi její plazení se
(jak šlahouny planých růží obepínající svými mikro zoubky rozpadající se zídky a rezivějící kování branky),
líbí se mi její lenost a
vyčkávání...
...vyčkávání, až ji někdo vyškubne i s kořeny, zaboří nos do hloubky jejího nitra a užije si chutí bohaté, sirupově nektarové aroma královny květin.
Jo, je to kurevsky dobrá růže!.
(ta růže je fakt
božská!,
žádný zelený ani dřevnatý pitominy kolem ní, jen
Ona...
...rozvalená a spokojeně si vrnící společně s neskutečně lahodným pačuli)
EDIT: po určité době se vůně, překvapivě!, v celé své podstatě
odlehčí, přibere k sobě ranní vzduch a lehkým krokem si jen tak
(bezstarostně ale sebevědomě)
tančí kolem mne...
Čerstvá růže.
Trošku ji polechtalo pačuli a geránium, takže zůstává optimisticky svěží a střízlivě realistická. Postupně lehce zdřevnatí, v jednu chvíli se převlékne za muškát, ale nedá se zpracovat v růžový olej, nebo - nedej bože - usušit. To se raději po pár hodinách distingovaně odporoučí a nechá za sebou jen narůžovělou, jemně štiplavou stopu.
Nemá ambice probojovat se mezi královny královen květin, ale je sympatická svou realističností, k níž přispívá právě ta jednoduchost.
Čerstvá růže.
Hutná růže.
Hutně tmavo rudá až tmavo nachová.
S velmi tmavým, hutným až těžkým, ale příjemně,
pižmem vymazleným
pačuli.
Černá...
...pocitově černá vůně, ztěžka oddychující,
masitá.
Je to jak krájet nešizený, "těžký" dort, nacucaný smetanou, chlastem, kdy korpus musíte podebrat, jinak by se vlastní tíhou rozpadnul a s hlučným žuchnutím plesknul na zem
(myšleno v tom nejlepším smyslu slova).
Zpočátku, chvíli, na mě vůně působila smutně, víc než jen melancholicky, téměř jak slova z úst pesimisty...
...ale čím častěji a čím déle si čichám ke kůži, tím víc je
mi sympatická.!
Líbí se mi její tlumeně hurónská roztaženost a lascivnost,
líbí se mi její plazení se
(jak šlahouny planých růží obepínající svými mikro zoubky rozpadající se zídky a rezivějící kování branky),
líbí se mi její lenost a
vyčkávání...
...vyčkávání, až ji někdo vyškubne i s kořeny, zaboří nos do hloubky jejího nitra a užije si chutí bohaté, sirupově nektarové aroma královny květin.
Jo, je to kurevsky dobrá růže!.
(ta růže je fakt
božská!,
žádný zelený ani dřevnatý pitominy kolem ní, jen
Ona...
...rozvalená a spokojeně si vrnící společně s neskutečně lahodným pačuli)
EDIT: po určité době se vůně, překvapivě!, v celé své podstatě
odlehčí, přibere k sobě ranní vzduch a lehkým krokem si jen tak
(bezstarostně ale sebevědomě)
tančí kolem mne...
Čerstvá růže.
Trošku ji polechtalo pačuli a geránium, takže zůstává optimisticky svěží a střízlivě realistická. Postupně lehce zdřevnatí, v jednu chvíli se převlékne za muškát, ale nedá se zpracovat v růžový olej, nebo - nedej bože - usušit. To se raději po pár hodinách distingovaně odporoučí a nechá za sebou jen narůžovělou, jemně štiplavou stopu.
Nemá ambice probojovat se mezi královny královen květin, ale je sympatická svou realističností, k níž přispívá právě ta jednoduchost.
Čerstvá růže.