Potřeboval Guerlain novou L'Heure Bleue?
Odhlédnu-li od řady L'Art & La Matière, která se běžně nekoupí, tak od Mon Guerlain (2017) nevznikla žádná velká mainstreamová novinka.
Nový flakón, nový název, nový akord.
Takže skutečnou novinku už potřeboval.
A tak tu máme novou barevnou variantu flakónu, nápadný nápis a uvnitř líbivou kompozici bílých květin s naprosto jasnou DNA Guerlinade.

Nacházím špetičku citrusů a hned současně vodní tón (Cascalone) a žvýkačkový pomerančový květ s jasmínem a kosatcem. Osobně tenhle sladký mix preferuji, nemám moc ráda živočišné, máslové ani výrazně omamné květiny. Ta jedlá sladkost fakt není hloupá, je spolu s mořskou notou promyšleně návyková. Vanilka je hebká, lehoučká a zároveň je celková dochuť tonkově-mandlová. Výdrž na oblečení více než 24 hodin.

Lámala jsem si hlavu, odkud ten pocit znám, včera jsem vyzkoušela tři své bílokvětinové oblíbenkyně, ale nakonec na to kápla Miru.
Vybavil se mi můj první Shalimar Souffle. Kupovala jsem si ho u moře a mám proto jeho akord navždy v paměti smíchaný s mořským vzduchem.
Obě tyto vůně mají společný moderní Guerlainovský konstrukční princip. A to moře mi do SS akordu dodala sama příroda.

Použití Cascalone potvrdila CEO Guerlain Gabrielle Saint-Genis pro Vogue. Takže moje domněnka má potvrzení. Je tam záměrně "mořský" tón a v kombinaci s kosatcem, OTNE, ambroxanem a vanilkou je jasné, proč je mi to tak blízké.

Vnímám že nevoní jen synteticky, ale jistě se objeví hodně recenzí, které to budou popírat a budou vnímat jen "vůni pro aviváž", tedy syntetiku. Já obsahu nic nevytýkám, vytkla bych jen recyklovaný název pro úplně novou vůni.
Ta vůně je modrá.
Proč se nemohla jmenovat třeba Bleu de Marée nebo vznešeněji Iris d’Outremer?
Zasloužila by si evokovat moře barvou, obsahem i jménem.