Rozhodla som sa k nej najprv pristupovať ako k akejkoľvek inej vôni, ktoru by som len skúšala z priehľadnej vialky so skratkovito ručne napisanym nazvom.
Studené vlhké jarné ráno.
Omietka
Vlhká biela omietka. K tomu tóny rezaných kosatcov vo váze s vodou.
V drydowne trochu mandlí, ked sa rozvinú jemnejšie, sú ako v Byredo Blanche, ak sa príliš rozdivočejú, tak sú to tie mandle z L'Instant Magic, ktore mi v ňom šli tak na nervy.
Je to nosivé?
Veľmi.
Páči sa mi to?
Páči.
Cítim tam čokoľvek spajajúce tú vôňu s Modrou hodinou? Absolútne nie. Ešte aj tie kosatce su v oboch iné.
Cítim akúkoľvek spojitost, ci inšpráciu kúzelnou večernou hodinou? Absolútne nie.
Cítim akúkoľvek spojitosť s vôňami Guerlain? Nie, maximálne občas tie mandle.
Vlastne ani neviem, ako to hodnotitlť.
Ako veľmi prijemný nosivý niche kosatcový unisex na denné nosenie (ktorý by som asi hľadala v minimalistickom priezračnom flakóne s jednoduchym vieckom) je to výborné, elegantné a neškodné.
Ako moderný approach k L'Heure Bleue je to totalny prepadák.
Trochu to vo mne vyvoláva dojem, ako ked idem do divadla na nejakú svoju obľúbenu hru a tam zistím, že režisérovo ego sa nezmestilo do kože, takže po tom ako zmenil časové obdobie, poprehadzoval postavy, niektoré vyhodil a niektoré si vymyslel, vynechal kľúčovu scénu, aby to bolo tajomnejsie, asi teda, alebo sa mu už proste nezmestila do časoveho rámca, vyškrtal polovicu dialógov, lebo do nového poňatia sa mu nehodili - ale neobťažoval sa ich niečím zmysluplnym nahradiť, sa neveriac vlastným očiam divam na niečo, čomu v konecnom dôsledku zostal len nazov a bolo ako dielo zneužité na postavenie si vlastného (a dúfajme, že rýchlo zabudnutého) pomníka.
Úchvatný flakón, jehož modré odstíny evokují přesně to, co měla ambici vyvolat i vůně, když je její koncept postaven na přiznané inspiraci hodinou mezi soumrakem a nocí a když si přisvojila také legendární název.
Já se s ní bohužel naprosto míjím.
Na začátku cítím výraznou a nepříjemnou akvatickou svěžest, která mi připomíná Calone z pánských vůní, chaluhy a rybí šupiny. Velmi rychle se přes ni prodere pomerančový květ poprášený směsí pudru a moučkového cukru s vanilinem. A jakkoliv sladký pomerančový květ není žádný můj favorit, tady bych si přála, aby raději zůstal sám a překryl ty vodní tóny, které začínají nabírat kovový pach.
V základu se podobá toaletní vodě Shalimar Cologne a jejím jiskřivým citrusům s vanilkou, v této fázi ji beru na milost.
Víc než samotná vůně by mě zajímalo zákulisí jejího vzniku a jaká byla očekávání, když přebrala legendární jméno kompozici, s níž olfaktoricky nemá prakticky nic společného.
Vlahý vzduch s rozdrcenými listy a větvičkami citroníku, do kterého na chvíli pronikl malý kousek práškovým cukrem hojně obaleného marshmallow. A vzdálený kosatec převtělený do zapudrované vistárie se objevil a jako přelud zase zmizel. V dojezdu pak zjemnělý pomerančový květ s vanilkou - zpočátku dřevitě ambroxanovou, později jen s lehkým náznakem ambroxanu. Ale oproti jiným tady je ambroxan vcelku příjemný (a že ho nemám ve vůních ráda!). Nejsem sama, komu použití názvu proslavené vůně vadí - je to naprosto zbytečné a zavádějící. Nositelky patří do zcela odlišných táborů a navíc verze 2026 by si vlastní název zasloužila - na Guerlain mi sice připadá unylá a "málo", ale špatná rozhodně není. Navíc flakonek i krabička jsou nádherné.
Snažím se odmyslit si ten název a přistupovat k vůni jako k novince od Guerlainu, protože i mně vadí.
Beru to jako moderní interpretaci modré hodiny podle Delphine Jelk.
Čerstvý vzduch, skály a zelené neroli. Do zeleně brzy prolíná mandlová sladkost a jemně napudrovaný guerlainovský kosatec, pomerančový květ a mýdlové tóny čistoty. Mandlová makronka se ale vrací a obalí se v závějích vanilky. Ta dostane dřevitý, zřejmě ambroxanový, přídech, ale nečiší z ní syntetika. Jen jakoby ambrové dřevo dodalo větší hloubku a zmírnilo vanilkovou sladkost. A vanilka potom drží neskutečně dlouho.
Jednoznačně vůně rozpoznatelná jako Guerlain, Guerlain v roce 2026.
L'Heure Bleue 2026 (Guerlain) - Původní Modrá hodina je na dnešní dobu dost starosvětská fialková vůně s anýzem. Moc se mi líbí její příběh, ale vadí mi v ní jistá olejovost. Její nové moderní pojetí má být vzdušnější díky použití molekuly Cascalone a kromě kosatcového másla má obsahovat speciální "iris tincture", která zachycuje svěžejší, zelenější a lehce dřevitou stránku kosatce a Guerlain ji vytvořil specielně pro tento parfém. Mám-li novinku popsat jednoduše, tak řeknu - spousta pudru, vlhká omítka, nasládlé kytky a pižmo. A v úvodu v nose drhnoucí svěžest podobná jako v Aqua Allegoria Rosa Verde. Jakmile se vůně usadí, přirovnala bych jí k textuře labutího peří. Jo a cítím podobu s Valentina Poudre (Valentino) - tam byly taky bílé květiny, kosatec, vanilka a pudr. Ještě dodatek - parfém L'Heure Bleue vydává Guerlain ne jako flanker, ale jako novou vůni. (Naposledy přišel takto významný launch v roce 2017 s Mon Guerlain.) Ale původní vůně nezmizí, Guerlain ji nově označuje jako L'Heure Bleue 1912.
...ozonický
anýz
(pár desítek vteřin podprahový, příjemný, ultrajemný naalkoholověle naslanělý tón, který je v zápětí převálcován celkovým průměrem kompozice),
ozonické mandle,
vlahý pudr,
vlahá nasládlost,
po chvíli hebká, měkká, téměř prachová, kosatcově jemně prozelenkavělá dřevitost a
ambroxan
se sladkým jemňunkatým pomerančovým květem.
...ano,
absolutně bez debat -
toto není Modrá Hodina za soumraku(= 1912, melancholie...),
tohle je Hodina Svítání,
ano, onen pře/lom světla, myšlenek, začátek nového...
...to je, z/lomový moment noci a dne, mysli -
kdy, ať už se vracíte odkudkoliv,
ať už míříte kamkoliv,
máte v sobě jasno a klid
(za sebou lehkou dobrou snídani),
v očích úsměv beze slov/těšíte se z nového dne,
téměř naivistická bezstarostnost a
něžně teplavé pohlazení čerstvě šmolkového vzduch po tvářích...
(typově Femme Moncler, Vanilla Powder Matiere Premiere)
Flakon velmi roztomilý.
Vůně velmi průměrná.
S L´Heure Bleue 1912 společný pouze název/podobnost toliko s jinými vůněmi,
nikoliv s jakoukoliv vůní Guerlain
Teď dorazila. Opravdu to není LHB. Počáteční aviváž připomíná Malleho Acne Studios. Ve chvilce nastoupí celkem ostré citrusy, jež se rychle ztlumí pomerančovým květem a vzniká jistá krémovost - přesně dle složek - vanika, pižmo. Vůně se z holčičí stává dámskou, jaksi zvážní. Ale ten avivážní akord se vrací. Kosatec mi nějak utekl, uvidím příště/později. Rychlé střídání vonných tónů překvapuje, ale recenze mají pravdu o síle. 2 střiky a stále ji cítím. Nějaká odrůda bergamotového a lehce vanilkového Shalimaru je možná, ovšem naprosto bez kadidla.
Je to zase starý dobrý Guerlain, který už tu ale byl. Souhlasím s první recenzí, že připomíná Shalimar Souffle. Moře ani modrou barvu mi neevokuje ani jeden z nich. Tedy za mne krásná vůně, ale je to taková chytrá Horákyně. Je to novinka, i není. Nicméně parfém jako celková kompozice povedený.
Potřeboval Guerlain novou L'Heure Bleue?
Odhlédnu-li od řady L'Art & La Matière, která se běžně nekoupí, tak od Mon Guerlain (2017) nevznikla žádná velká mainstreamová novinka.
Nový flakón, nový název, nový akord.
Takže skutečnou novinku už potřeboval.
A tak tu máme novou barevnou variantu flakónu, nápadný nápis a uvnitř líbivou kompozici bílých květin s naprosto jasnou DNA Guerlinade.
Nacházím špetičku citrusů a hned současně vodní tón (Cascalone) a žvýkačkový pomerančový květ s jasmínem a kosatcem. Osobně tenhle sladký mix preferuji, nemám moc ráda živočišné, máslové ani výrazně omamné květiny. Ta jedlá sladkost fakt není hloupá, je spolu s mořskou notou promyšleně návyková. Vanilka je hebká, lehoučká a zároveň je celková dochuť tonkově-mandlová. Výdrž na oblečení více než 24 hodin.
Lámala jsem si hlavu, odkud ten pocit znám, včera jsem vyzkoušela tři své bílokvětinové oblíbenkyně, ale nakonec na to kápla Miru.
Vybavil se mi můj první Shalimar Souffle. Kupovala jsem si ho u moře a mám proto jeho akord navždy v paměti smíchaný s mořským vzduchem.
Obě tyto vůně mají společný moderní Guerlainovský konstrukční princip. A to moře mi do SS akordu dodala sama příroda.
Použití Cascalone potvrdila CEO Guerlain Gabrielle Saint-Genis pro Vogue. Takže moje domněnka má potvrzení. Je tam záměrně "mořský" tón a v kombinaci s kosatcem, OTNE, ambroxanem a vanilkou je jasné, proč je mi to tak blízké.
Vnímám že nevoní jen synteticky, ale jistě se objeví hodně recenzí, které to budou popírat a budou vnímat jen "vůni pro aviváž", tedy syntetiku. Já obsahu nic nevytýkám, vytkla bych jen recyklovaný název pro úplně novou vůni.
Ta vůně je modrá.
Proč se nemohla jmenovat třeba Bleu de Marée nebo vznešeněji Iris d’Outremer?
Zasloužila by si evokovat moře barvou, obsahem i jménem.
Vítejte!
Je to sice otrava, ale pokud chceme, aby naše webové stránky nadále fungovaly,
musíme Vás obrat o trochu Vašeho času, abyste si nastavili své vlastní kombinace cukroví.
Koláčky si prosím nastavte podle své chuti:
Rozhodla som sa k nej najprv pristupovať ako k akejkoľvek inej vôni, ktoru by som len skúšala z priehľadnej vialky so skratkovito ručne napisanym nazvom.
Studené vlhké jarné ráno.
Omietka
Vlhká biela omietka. K tomu tóny rezaných kosatcov vo váze s vodou.
V drydowne trochu mandlí, ked sa rozvinú jemnejšie, sú ako v Byredo Blanche, ak sa príliš rozdivočejú, tak sú to tie mandle z L'Instant Magic, ktore mi v ňom šli tak na nervy.
Je to nosivé?
Veľmi.
Páči sa mi to?
Páči.
Cítim tam čokoľvek spajajúce tú vôňu s Modrou hodinou? Absolútne nie. Ešte aj tie kosatce su v oboch iné.
Cítim akúkoľvek spojitost, ci inšpráciu kúzelnou večernou hodinou? Absolútne nie.
Cítim akúkoľvek spojitosť s vôňami Guerlain? Nie, maximálne občas tie mandle.
Vlastne ani neviem, ako to hodnotitlť.
Ako veľmi prijemný nosivý niche kosatcový unisex na denné nosenie (ktorý by som asi hľadala v minimalistickom priezračnom flakóne s jednoduchym vieckom) je to výborné, elegantné a neškodné.
Ako moderný approach k L'Heure Bleue je to totalny prepadák.
Trochu to vo mne vyvoláva dojem, ako ked idem do divadla na nejakú svoju obľúbenu hru a tam zistím, že režisérovo ego sa nezmestilo do kože, takže po tom ako zmenil časové obdobie, poprehadzoval postavy, niektoré vyhodil a niektoré si vymyslel, vynechal kľúčovu scénu, aby to bolo tajomnejsie, asi teda, alebo sa mu už proste nezmestila do časoveho rámca, vyškrtal polovicu dialógov, lebo do nového poňatia sa mu nehodili - ale neobťažoval sa ich niečím zmysluplnym nahradiť, sa neveriac vlastným očiam divam na niečo, čomu v konecnom dôsledku zostal len nazov a bolo ako dielo zneužité na postavenie si vlastného (a dúfajme, že rýchlo zabudnutého) pomníka.
Úchvatný flakón, jehož modré odstíny evokují přesně to, co měla ambici vyvolat i vůně, když je její koncept postaven na přiznané inspiraci hodinou mezi soumrakem a nocí a když si přisvojila také legendární název.
Já se s ní bohužel naprosto míjím.
Na začátku cítím výraznou a nepříjemnou akvatickou svěžest, která mi připomíná Calone z pánských vůní, chaluhy a rybí šupiny. Velmi rychle se přes ni prodere pomerančový květ poprášený směsí pudru a moučkového cukru s vanilinem. A jakkoliv sladký pomerančový květ není žádný můj favorit, tady bych si přála, aby raději zůstal sám a překryl ty vodní tóny, které začínají nabírat kovový pach.
V základu se podobá toaletní vodě Shalimar Cologne a jejím jiskřivým citrusům s vanilkou, v této fázi ji beru na milost.
Víc než samotná vůně by mě zajímalo zákulisí jejího vzniku a jaká byla očekávání, když přebrala legendární jméno kompozici, s níž olfaktoricky nemá prakticky nic společného.
Vlahý vzduch s rozdrcenými listy a větvičkami citroníku, do kterého na chvíli pronikl malý kousek práškovým cukrem hojně obaleného marshmallow. A vzdálený kosatec převtělený do zapudrované vistárie se objevil a jako přelud zase zmizel. V dojezdu pak zjemnělý pomerančový květ s vanilkou - zpočátku dřevitě ambroxanovou, později jen s lehkým náznakem ambroxanu. Ale oproti jiným tady je ambroxan vcelku příjemný (a že ho nemám ve vůních ráda!). Nejsem sama, komu použití názvu proslavené vůně vadí - je to naprosto zbytečné a zavádějící. Nositelky patří do zcela odlišných táborů a navíc verze 2026 by si vlastní název zasloužila - na Guerlain mi sice připadá unylá a "málo", ale špatná rozhodně není. Navíc flakonek i krabička jsou nádherné.
Snažím se odmyslit si ten název a přistupovat k vůni jako k novince od Guerlainu, protože i mně vadí.
Beru to jako moderní interpretaci modré hodiny podle Delphine Jelk.
Čerstvý vzduch, skály a zelené neroli. Do zeleně brzy prolíná mandlová sladkost a jemně napudrovaný guerlainovský kosatec, pomerančový květ a mýdlové tóny čistoty. Mandlová makronka se ale vrací a obalí se v závějích vanilky. Ta dostane dřevitý, zřejmě ambroxanový, přídech, ale nečiší z ní syntetika. Jen jakoby ambrové dřevo dodalo větší hloubku a zmírnilo vanilkovou sladkost. A vanilka potom drží neskutečně dlouho.
Jednoznačně vůně rozpoznatelná jako Guerlain, Guerlain v roce 2026.
L'Heure Bleue 2026 (Guerlain) - Původní Modrá hodina je na dnešní dobu dost starosvětská fialková vůně s anýzem. Moc se mi líbí její příběh, ale vadí mi v ní jistá olejovost. Její nové moderní pojetí má být vzdušnější díky použití molekuly Cascalone a kromě kosatcového másla má obsahovat speciální "iris tincture", která zachycuje svěžejší, zelenější a lehce dřevitou stránku kosatce a Guerlain ji vytvořil specielně pro tento parfém. Mám-li novinku popsat jednoduše, tak řeknu - spousta pudru, vlhká omítka, nasládlé kytky a pižmo. A v úvodu v nose drhnoucí svěžest podobná jako v Aqua Allegoria Rosa Verde. Jakmile se vůně usadí, přirovnala bych jí k textuře labutího peří. Jo a cítím podobu s Valentina Poudre (Valentino) - tam byly taky bílé květiny, kosatec, vanilka a pudr. Ještě dodatek - parfém L'Heure Bleue vydává Guerlain ne jako flanker, ale jako novou vůni. (Naposledy přišel takto významný launch v roce 2017 s Mon Guerlain.) Ale původní vůně nezmizí, Guerlain ji nově označuje jako L'Heure Bleue 1912.
...ozonický
anýz
(pár desítek vteřin podprahový, příjemný, ultrajemný naalkoholověle naslanělý tón, který je v zápětí převálcován celkovým průměrem kompozice),
ozonické mandle,
vlahý pudr,
vlahá nasládlost,
po chvíli hebká, měkká, téměř prachová, kosatcově jemně prozelenkavělá dřevitost a
ambroxan
se sladkým jemňunkatým pomerančovým květem.
...ano,
absolutně bez debat -
toto není Modrá Hodina za soumraku(= 1912, melancholie...),
tohle je Hodina Svítání,
ano, onen pře/lom světla, myšlenek, začátek nového...
...to je, z/lomový moment noci a dne, mysli -
kdy, ať už se vracíte odkudkoliv,
ať už míříte kamkoliv,
máte v sobě jasno a klid
(za sebou lehkou dobrou snídani),
v očích úsměv beze slov/těšíte se z nového dne,
téměř naivistická bezstarostnost a
něžně teplavé pohlazení čerstvě šmolkového vzduch po tvářích...
(typově Femme Moncler, Vanilla Powder Matiere Premiere)
Flakon velmi roztomilý.
Vůně velmi průměrná.
S L´Heure Bleue 1912 společný pouze název/podobnost toliko s jinými vůněmi,
nikoliv s jakoukoliv vůní Guerlain
Teď dorazila. Opravdu to není LHB. Počáteční aviváž připomíná Malleho Acne Studios. Ve chvilce nastoupí celkem ostré citrusy, jež se rychle ztlumí pomerančovým květem a vzniká jistá krémovost - přesně dle složek - vanika, pižmo. Vůně se z holčičí stává dámskou, jaksi zvážní. Ale ten avivážní akord se vrací. Kosatec mi nějak utekl, uvidím příště/později. Rychlé střídání vonných tónů překvapuje, ale recenze mají pravdu o síle. 2 střiky a stále ji cítím. Nějaká odrůda bergamotového a lehce vanilkového Shalimaru je možná, ovšem naprosto bez kadidla.
Je to zase starý dobrý Guerlain, který už tu ale byl. Souhlasím s první recenzí, že připomíná Shalimar Souffle. Moře ani modrou barvu mi neevokuje ani jeden z nich. Tedy za mne krásná vůně, ale je to taková chytrá Horákyně. Je to novinka, i není. Nicméně parfém jako celková kompozice povedený.
Potřeboval Guerlain novou L'Heure Bleue?
Odhlédnu-li od řady L'Art & La Matière, která se běžně nekoupí, tak od Mon Guerlain (2017) nevznikla žádná velká mainstreamová novinka.
Nový flakón, nový název, nový akord.
Takže skutečnou novinku už potřeboval.
A tak tu máme novou barevnou variantu flakónu, nápadný nápis a uvnitř líbivou kompozici bílých květin s naprosto jasnou DNA Guerlinade.
Nacházím špetičku citrusů a hned současně vodní tón (Cascalone) a žvýkačkový pomerančový květ s jasmínem a kosatcem. Osobně tenhle sladký mix preferuji, nemám moc ráda živočišné, máslové ani výrazně omamné květiny. Ta jedlá sladkost fakt není hloupá, je spolu s mořskou notou promyšleně návyková. Vanilka je hebká, lehoučká a zároveň je celková dochuť tonkově-mandlová. Výdrž na oblečení více než 24 hodin.
Lámala jsem si hlavu, odkud ten pocit znám, včera jsem vyzkoušela tři své bílokvětinové oblíbenkyně, ale nakonec na to kápla Miru.
Vybavil se mi můj první Shalimar Souffle. Kupovala jsem si ho u moře a mám proto jeho akord navždy v paměti smíchaný s mořským vzduchem.
Obě tyto vůně mají společný moderní Guerlainovský konstrukční princip. A to moře mi do SS akordu dodala sama příroda.
Použití Cascalone potvrdila CEO Guerlain Gabrielle Saint-Genis pro Vogue. Takže moje domněnka má potvrzení. Je tam záměrně "mořský" tón a v kombinaci s kosatcem, OTNE, ambroxanem a vanilkou je jasné, proč je mi to tak blízké.
Vnímám že nevoní jen synteticky, ale jistě se objeví hodně recenzí, které to budou popírat a budou vnímat jen "vůni pro aviváž", tedy syntetiku. Já obsahu nic nevytýkám, vytkla bych jen recyklovaný název pro úplně novou vůni.
Ta vůně je modrá.
Proč se nemohla jmenovat třeba Bleu de Marée nebo vznešeněji Iris d’Outremer?
Zasloužila by si evokovat moře barvou, obsahem i jménem.