...píšu, jak cítím...,
není čas, vůně sama mi diktuje do prstů na klávesnici...
Kůže.
Bílá.
Měkká
Hříšná
Lehce zapovězená, ale
se spoustou světla, jasu...
Chlípná nevinnost lilií dýchá teple z ohromných kalichů,
nasládlá vláčně pylová vůně kostelních květin jakoby
pod nebo do sebe uzamykala bílou
(ale ne sterilní bělost, běloba, nýbrž taková lehoulince nakrémovělá bílá, trochu dirty...)
kůži...
...a přestože květina, lilie - tak tu kůži pomalu obtéká a lascivně hladí jak pravá svůdnice někoho, kdo by hřešit(?)
zrovna neměl...
Lahodná, svým způsobem zapovězená(jak pro některé faráře ženský klín...) vůně měkké, vláčně hutné krémově bílé kůže.
Svobodná
Hříšnice.