...éééch, delikátně zakouřená a do tavené chladivé kůže nořená, lehce moučná hruška, jež se při větším stisku v dlani rozpadá na sladce lepakvé hrudky...
...a z nich, z těch lehce přezrálých kousků kape šťáva, vsakuje se do, najednou objevivších se pružných tabákových listů.
Trnutí zubů z cukru nehrozí. Na scénu totiž plynule vpluje
lékořice...
...lékořice teplem, pomalu a ztuha, přesto opravdu tekoucí,
lesknoucí se a zároveň i s chvilkami matu,
začne objímat sladkostí nasáklé tabákové pláty a
ty pak pomalinku, nenápadně začnou pokrývat velmi kvalitní, akorát silnou, asfaltově blýskající se
kůži...
Ano, likér to je,
je to likér uvařený z noci...
Pocitově vůni nelze zastavit, jakoby se neustále přelévala, těkala,
něco jak relativně neuspořádaný, ale
neustálý pohyb molekul,
nebo
myšlenek...