Marque-page Ormaie

Vzpomínky na předminulé století.
Sekretář z naleštěného tmavého dřeva, vrzající parkety, sklenička koňaku, vláčné sušené švestky, praskot ohně a pach rozpáleného kovu z kamen, sametové závěsy, za okny mlha a padající rezavé listí. Podzimní vůně s živočišným podkresem teplé kůže, potu, mokré zvířecí srsti v kontrastu s celkovým uhlazeně vytříbeným dojmem. Ale právě ta animálnost dodává celé kompozici jiskru, která ji oživuje a zachraňuje před banalitou a elegantní vyprázdněností.

...je to
vlastně
dost
příjemné.
No, někde už jsem "to" cítila...
Marque-page voní nesladce likérovitě/hustě alkoholově,
míchaný nápoj nebo bylinný likér a nebo, spíše - byliny macerované v koňaku.
Ve vůni je znatelná lahodná nahořklost - nejen z pelyňku, ale i z davany a jejích ovocně dřevitých tónů/meruňky i s hořkostí vlastních jader,
jenže tím, že kompozice obsahuje také květy, dodávající přírodní nasládlost až sladkost,
pak odér, jenž vnímám, chutná dobře, příjemně a jemně pikantně.
Podprahově, v případě, že se na ně zaměříte, jsou znatelné i delikátní kožené tóny
(lehce prašné z pár míst již zteřelých/rozpadajících se v mikročástečky)
a vláčně hebkou kouřovost, rozpuštěnou v provzdušněné, táhlé ambře.
Vůně se blyští, jak olejovitá hladina a když člověk přivře oči, uvědomí si,
že cítí šepot/nuance téměř vánočních perníčků.
Na jednu stranu Marque-page hodnotím jako poměrně hezkou, chutně náladovou,
na stranu druhou cítím i jakousi melancholii starých časů...
Vzdálená, typová blízkost k Ambre Cabochard,
kdy Marque-page působí tmavěji, distingovaněji a melancholičtěji.