Ze zelených vůní mám vždycky strach. Tato má překvapivě krásný začátek: nahořkle svěží až jiskřivé citrusy se sladkou mátou a kovově chladnými tóny. Do toho přichází nasládlá sušená lékořice, která vůbec nepůsobí otravně. Je tu i trocha suché zeminy.

Zatuchlá skleníková zeleň se nakonec přece jen na chvilku objeví – mám podezření, že za to opět může hřebíček. Naštěstí nezlobí nijak zvlášť dlouho a ze zeleně nakonec znovu zůstane jen bylinková stopa sladké máty. Po rozvonění se pak z Métaboles vyklube hebká pudrová vůně s ambrovými dřevy a senem, na kterém leží čistě vyprané, ale díkybohu neškrobené prádlo.