Na jihovýchod od našich luhů a hájů na pobřeží leží město. Nachází se částečně na kopcích, z nichž je krásný výhled na moře. Na jednom z těch kopců, na jeho slunném svahu, je opuštěná zahrada s ovocnými stromy: rostou tam citrusy a granátová jablka, je tam i několik kvetoucích magnolií. Nikdo se o zahradu nestará, kolem divoce roste leccos, napůl suchá vysoká tráva, sem tam nějaká bylinka. Stromy stále nesou ovoce, ale je drobné a není ho mnoho. Zahrada náleží ke starému opuštěnému domku a za domkem, kde už není tolik slunce, roste několik nízkých borovic, jalovcové keře a starý vzrostlý dub. Občas, hlavně po ránu, se smísí vůně dřeva, jalovcových bobulek a zeleného jehličí s vůni zrajícího ovoce – šťavnatých nahořklých yuzu a sladce trpkých granátových jablíček, krémově citronových květů magnolií, meruňkové vonokvětky, sušené šalvěje a usychající trávy a z dálky je cítit zeleně slanou vůni moře. Vůně je víc ovocná, než jsem čekala, a dojem z ní je takový napůl exotický, jako by se inspirovala místy, která tady moc neznáme.