Květiny sešněrované cukrovou krustou, která jim nedovolí dýchat. Není zde ani stopa po náladě jara, lehkosti, optimismu a všemu, co neodmyslitelně patří k jarním květinám. Sladkosti je zde příliš. Je těžká, dusivá a ubíjející vše, co by mohlo být pěkné.

Typický případ postupného zjednodušování a přislazování, až je z toho jen krásně obalená nuda. Sladká líbivka bez duše a ducha. Kam kráčíš, Monsieur Diore!? Jak můžeš v jednom roce pod taktovkou stejného mistra vypustit do světa něco tak úchvatného jako La Colle Noire a pak to takhle zabít!?

Sladkokyselé ovoce obalené v krystalovém cukru, trocha růžového oleje, štipec pačuli - zkrátka "náběh" na La Vie Est Belle. Výsledkem je Diorova "náborová" vůně...aneb jak lapit milovnice Escady.