...rozostřeně naslanělý karamel současně i se stopami sušeného ovoce rozemletého na prach.
Začátek - snaží se do kostela nalákat dušičky na mlsky.?.
Uvidíme.
...asi ano -
úvodní odér se začíná rozmlžovat, prolínat éterem kolem mě, přesně jak krouživé hyeroglify tvořené z kadidlového vánku, jenž se bez ladu a skladu v oblých obrazcích neslyšně pohybuje zšeřelým, ne studeným, ale letním sluncem prohřátým, delikátně navlhlým svatým prostorem...
Hmm. Tu vůni už jsem někde cítila..?.
Je to podprahově pižmové, naovocněle nasládlé kadidlo.
Takové pozitivní, měkké.
Žádná tíha, žádné hříchy, žádná tma.
...aha!.
Tohle kadidlo,
takhle by to mohlo vonět, když si žena s mužem jdou před oltář slíbit, že
navždy...
(prostě v téhle vůni JE kostel, je tam kadidlo, ale je tam i hodně barev, a je tam radost, vnitřní štěstí, láska...)