Připutovala ke mně z Nivea Haus v Hamburku, u nás jsem ji marně vyhlížela. Ve velké modré tašce velká modrá čtvercová krabička, v ní bílá kulatá plechovka a uvnitř - malinká třicítka v bílém kulatém flakónku na sametově modrém lůžku - působivé.
Baví mě, jak se vůně po ostře svěžím začátku, ve kterém cítím hlavně bergamot a levanduli, změní na vůni klasického krému Nivea.
Svěží jemná květinová směs (za povšimnutí stojí hlavně velmi autentická příjemná konvalinka), z pod které čím dál výrazněji vystupuje pudro-krémové pižmo, které vůni postupně uhladilo do podoby chladivého krému Nivea s květinovou "přidanou hodnotou". Vůně klidu, pohody, odpočinku...
Krém v modré kovové krabičce provázel celé moje dětství. Existenci jiných krémů se mamce podařilo přede mnou tehdy úspěšně utajit. Upřímně jsem nesnášela mastný pocit, který v zimě zanechával na mém obličeji, ale jeho vůni jsem měla vždycky moc ráda.
Když Nivea slavila stoleté výročí svého kultovního krému uvedením stejnojmenné toaletní vody, sehnala jsem miniaturu a nastalo dvojí zklamání. Za prvé ze vzhledu miniatury a za druhé mě zklamal obsah flakónku. Zaměnitelná nuda. Vůně se brzy přestala vyrábět, pochybuji, že měla jakýkoli odbyt.
Jakmile letos značka avizovala, že se objeví na trhu nová vůně inspirovaná ikonou Nivea, zaujala mě hlavně informace, že její zpracování zadala skutečné „paní nos“ z firmy Givaudan. Byť jsem nikde nedohledala, na čem autorka dosud pracovala, samotný fakt, že vůně bude „podepsaná“ autorem, mě ujistil v tom, že ji chci vyzkoušet. Poté, co jsem uviděla důvtipný obal, bylo už jen otázkou času, zda vyrazí Mohamed k hoře nebo bude muset hora k Mohamedovi :-)
Jaká tedy je nová Nivea? Za prvé krásná na pohled. Když z papírové krabičky vyprostíte bílou plechovku, musíte se začít usmívat. Prostě je to povedené. A po otevření plechovky se na vás těší bílý (skleněný!) flakón v tmavomodrém sametu. Není to látkový samet, je to plast sametového vzhledu, ale je to funkční a opravdu pěkné. Flakón ve stejném tvaru jaký použil v sedmdesátých letech Jacomo pro Silences (a další výrobci pro jiné vůně) tady má opět evokovat kulatou krabičku krému a zároveň je ztělesněním čistoty (tvarem i bílou barvou). Obsluha rozprašovače je snadná, jen pozor na dlouhé nehty ;-)
Jak je na tom samotná vůně? Nečekala jsem průšvih, ale byla jsem v očekávání opatrná. Složení se totiž lišilo od té předchozí verze jen nenápadně. A navíc existuje spousta vůní, které mají složení hodně podobné. Například Muguet značky Guerlain ;-) a ten mi teda Niveu nikdy moc nepřipomínal.
Bergamot, jasmín, konvalinky, růže… ano, je to tam. Cítím i frézie a levanduli. Je to svěží kombinace a přesto se Isabelle Abram podařilo dostat do hlavního pocitu „krém“ díky santalu, pižmu a tónu dětského pudru. Zkouším ji poctivě už týden. Jelikož jsem teď měla období těžších vůní, první den jsem nebyla schopná říct nic jiného, než že to je „hodně svěží“. Musela jsem si chvíli zvykat na úplně jiné vyznění než mají parfémy značky Guerlain. Ale od druhého dne už jsem rozeznávala všechny složky, ačkoli je vůně „jednolitá“ a má úplně minimální vývoj.
Výdrž hodnotím kladně (4-5 hodin). Zatímco na mojí kůži víc vynikají květinové tóny a vůně je poměrně „ostrá“, na oblečení (šátek, svetřík) je vůně měkká a přítulná.
Dovoluji si ji zařadit do kategorie „neurazí a možná i nadchne“. My, kterým připomíná maminčino pohlazení, v téhle vůni nacházíme něhu. Je to jako prohlížet černobílé fotky a vydat se na chvíli do bezstarostného dětství.
Ohledně srovnání s parfemací krému - podle mě je ta vůně hodně podobná. Testovala jsem i tak, že jsem jednu ruku navoněla a druhou namazala krémem. Problém je v tom, že krém vyvane ještě dřív, než se vůně rozvine do krémova. Takže jde obtížně zachytit moment, kdy voní stejně.
Připutovala ke mně z Nivea Haus v Hamburku, u nás jsem ji marně vyhlížela. Ve velké modré tašce velká modrá čtvercová krabička, v ní bílá kulatá plechovka a uvnitř - malinká třicítka v bílém kulatém flakónku na sametově modrém lůžku - působivé.
Baví mě, jak se vůně po ostře svěžím začátku, ve kterém cítím hlavně bergamot a levanduli, změní na vůni klasického krému Nivea.
Začiatok ľahký detský púder, o chvíľku sa prihrnie krém a za pár okamžikov je tu vôňa starej dobrej modrej nivey v plechovej krabičke.
Svěží jemná květinová směs (za povšimnutí stojí hlavně velmi autentická příjemná konvalinka), z pod které čím dál výrazněji vystupuje pudro-krémové pižmo, které vůni postupně uhladilo do podoby chladivého krému Nivea s květinovou "přidanou hodnotou". Vůně klidu, pohody, odpočinku...
Krém v modré kovové krabičce provázel celé moje dětství. Existenci jiných krémů se mamce podařilo přede mnou tehdy úspěšně utajit. Upřímně jsem nesnášela mastný pocit, který v zimě zanechával na mém obličeji, ale jeho vůni jsem měla vždycky moc ráda.
Když Nivea slavila stoleté výročí svého kultovního krému uvedením stejnojmenné toaletní vody, sehnala jsem miniaturu a nastalo dvojí zklamání. Za prvé ze vzhledu miniatury a za druhé mě zklamal obsah flakónku. Zaměnitelná nuda. Vůně se brzy přestala vyrábět, pochybuji, že měla jakýkoli odbyt.
Jakmile letos značka avizovala, že se objeví na trhu nová vůně inspirovaná ikonou Nivea, zaujala mě hlavně informace, že její zpracování zadala skutečné „paní nos“ z firmy Givaudan. Byť jsem nikde nedohledala, na čem autorka dosud pracovala, samotný fakt, že vůně bude „podepsaná“ autorem, mě ujistil v tom, že ji chci vyzkoušet. Poté, co jsem uviděla důvtipný obal, bylo už jen otázkou času, zda vyrazí Mohamed k hoře nebo bude muset hora k Mohamedovi :-)
Jaká tedy je nová Nivea? Za prvé krásná na pohled. Když z papírové krabičky vyprostíte bílou plechovku, musíte se začít usmívat. Prostě je to povedené. A po otevření plechovky se na vás těší bílý (skleněný!) flakón v tmavomodrém sametu. Není to látkový samet, je to plast sametového vzhledu, ale je to funkční a opravdu pěkné. Flakón ve stejném tvaru jaký použil v sedmdesátých letech Jacomo pro Silences (a další výrobci pro jiné vůně) tady má opět evokovat kulatou krabičku krému a zároveň je ztělesněním čistoty (tvarem i bílou barvou). Obsluha rozprašovače je snadná, jen pozor na dlouhé nehty ;-)
Jak je na tom samotná vůně? Nečekala jsem průšvih, ale byla jsem v očekávání opatrná. Složení se totiž lišilo od té předchozí verze jen nenápadně. A navíc existuje spousta vůní, které mají složení hodně podobné. Například Muguet značky Guerlain ;-) a ten mi teda Niveu nikdy moc nepřipomínal.
Bergamot, jasmín, konvalinky, růže… ano, je to tam. Cítím i frézie a levanduli. Je to svěží kombinace a přesto se Isabelle Abram podařilo dostat do hlavního pocitu „krém“ díky santalu, pižmu a tónu dětského pudru. Zkouším ji poctivě už týden. Jelikož jsem teď měla období těžších vůní, první den jsem nebyla schopná říct nic jiného, než že to je „hodně svěží“. Musela jsem si chvíli zvykat na úplně jiné vyznění než mají parfémy značky Guerlain. Ale od druhého dne už jsem rozeznávala všechny složky, ačkoli je vůně „jednolitá“ a má úplně minimální vývoj.
Výdrž hodnotím kladně (4-5 hodin). Zatímco na mojí kůži víc vynikají květinové tóny a vůně je poměrně „ostrá“, na oblečení (šátek, svetřík) je vůně měkká a přítulná.
Dovoluji si ji zařadit do kategorie „neurazí a možná i nadchne“. My, kterým připomíná maminčino pohlazení, v téhle vůni nacházíme něhu. Je to jako prohlížet černobílé fotky a vydat se na chvíli do bezstarostného dětství.
Ohledně srovnání s parfemací krému - podle mě je ta vůně hodně podobná. Testovala jsem i tak, že jsem jednu ruku navoněla a druhou namazala krémem. Problém je v tom, že krém vyvane ještě dřív, než se vůně rozvine do krémova. Takže jde obtížně zachytit moment, kdy voní stejně.