Oficiální stránky sice hovoří cosi o inspiraci vulkanickou erupcí za mrazivé noci a stříbrného svitu měsíce, no podle mě si spíš tento pán uspokojuje ve vůních svůj kožený fetiš. V tomhle případě vzal kysele svěží rebarboru a rozmačkané listy rybízu, suchý prachový šafrán a s pomocí kovových nástrojů, krémové vanilky a teplého kadidla vyčinil kůži tak, aby změkla do semišova.

Zároveň jí zbavil živočišného podtónu a použil jako potah na staré křeslo s dřevěnými opěradly (suchý cedr a muškátový oříšek). Jediné, co u téhle vůně zásluhou přidaného červeného bobulového ovoce odpovídá, je barevný odstín, ale stejně se pořád nemůžu ubránit dojmu, že se nám tu někdo snaží stát se druhým Bertrandem Duchaufourem.