...dobroučkaté.
V tom nejlepším smyslu slova ale.
A mnohem lepší než verze EdP, protože
Overture 41 voní
hutně mohérově, bez ostrých momentů/nesmírně příjemně oble,
lahodně, a
je to
hustě tkané, hustě bezgravitační a bezgravitačně husté,
a současně neviditelně vzdušné
(kdy i přítomná kůže v provedení něžného hvězdného prachu vmíchávaného do pěny z noční oblohy vzbuzuje dojem vzdušnosti a zároveň i přítomnosti jemných čokoládových akcentů/z luxusního dezertu tmavohnědých, lehoulince mastných šmouh kolem úst),
pikantně prohřívající
(velmi pomalu polykaný hlt aromatické pálenky),
hlaďoučké,
tlumeně sladké...
Všechny ingredience svařené na tenounkatou, medové konzistence, nit
s podprahově vlahou prachovostí.
Kompozičně nádherné!.
Velmi ženské
(jak ráda bych zažila onu popisovanou Divu, hloubku, opulentnost, vášeň a energii!.
Na mně, opět, bohužel, efemérní, vysoce intimní, stydlivé až plaché...)
((leda by ona hloubka byla myšlena ve stavu - tichá hloubka duše... Pak ano, to by i šlo...))