Patchouli Ardent Guerlain

Tam, kde mainstreamové vůně končí show, ty kvalitní teprve začínají ukazovat, co v nich je. Kdyby tohle byl mainstream, začne razantním pepřem a než dokýcháte, náznak květin už přeskočí k chemickému cedru (v lepším případě aspoň "rychle a potichu" zmizí). Jenže tahle vůně pomalu rozbaluje svoje vrstvy a jeden akord je hezčí než druhý.
Všechny noty jsou černé tečky mezi pěti linkami, všichni skladatelé mají k dispozici stejné osnovy i stupnice a každý orchestr podobné obsazení. Nicméně když se spojí skvělá partitura, kvalitní nástroje, talentovaní muzikanti a diriguje to sám autor, dostanete zážitek, který se mainstreamu velmi vymyká. A tohle tady přesně je.
Tohle není "písnička", tohle je symfonie. A vy nechcete, aby skončila, protože po rázné předehře přichází klidné adagio, andante... a každá další věta je lepší a lepší. Takhle se mají dělat parfémy! Všechny!!
Pořídila jsem jen odstřik, protože rozhodně nejsem správná nositelka pačuli, ale ačkoli nejde o můj šálek čaje, rozhodně je Patchouli Ardent jedna z nejlepších kompozicí, kterou jsem za poslední dva roky měla možnost pořádně a opakovaně vyzkoušet.

Sytý suchý kouřový vetiver smíchaný se stejně tak suchou a kouřovou pačuli (která byla ale hned pryč) s prachovým pepřem a sušenými fíkovými listy - ale není to žádná "temnota", protože vše odlehčuje studené pižmo. A vypadalo to, že nic hezčího už přijít nemůže...leč omyl ....sladce krémová, jemně sladce zakouřená kůže se zabalenými cedrovými hoblinkami a s ní se posléze po úplném rozvonění konečně dostavila hlavní hvězda - pačuli - zelená a lehce svěží (spíš v podobě "pačuliového zeleného krému") . Intenzita a hlavně výdrž jsou famózní. Pro mě zdaleka nejhezčí z celé řady Les Absolus d'Orient.

Vždy ma milo prekvapí, keď niekto dokáže z pačuli spraviť peknú vôňu. A táto je pekná. Napriek otrepanej kombinácii s ružou (zase raz, peknou ružou, to ale u Guerlainu prekvapenie nie je, tam to s ružou vedia) je to natoľko ozvláštnené dužinatou nie celkom zrelou figou, malou štipkou kože a orientálne korenistými tónmi, že výsledok otrepaný rozhodne nie je. Je to intenzívna, zaujímavá, luxusne pôsobiaca mierne orientálna vôňa.

Nedozrálý rozkrojený fík s mírně nafialovělou kožnatou slupkou, pepř měnící se ve žhavý popel, hlína nakypřená do kakaových hrudek. A někde mezi tím vším se proplétá růže, co voní jako vláčný lesní med nakapaný na jemný semiš. K dokonalému pocitu z vůně bych ji chtěla mít v lahvově zeleném flakónu s tmavě hnědou koženou šňůrkou kolem hrdla.

Barva flakonu není v žádném případě náhodná. Právě totiž odbila půlnoc a Popelka z Midnight Poisonu ve svých šatech z tmavomodrého sametu, vyšívaných černými perlami pichlavého pepře a rudými růžemi utíká z plesu. Mísy se zralými fíky nechala bez povšimnutí. Podpatky jejích kožených střevíčků zvoní o čerstvě navoskované parkety z jehličnatého cedrového dřeva. Běží vstříc příjemně chladivé noci, která zdaleka ještě nekončí...

Rudá růže zahalená v hávu orientálního pačuli, které podbarvuje temná krémová kůže. Složky jsou sice dost odlišné, ovšem úvod podle mého nosu z 80 % odpovídá parfému In-Oud (Philip Martin's), který mi také nesedl. Závěr je příjemnější, vhlce zemitý. Projekce je značná.

"... a jak všechno kolem nás tehdy vonělo, pamatuješ?
Ty dokvétající růže všude nad námi, nebe ebenově černé, hlína taky, vlhká a čokoládově hořkosladká...
... a ta mléčně sladká zeleň mezi tvými prsty...
Pamatuješ..."

"Pamatuju si...
... jak jsme stáli pod mlhavým neonem, uprostřed rušné ulice, dlažba byla i v té počínající noci hřejivá...
Tak snad ty tvoje růže, ta vlhká hlína a sladká zelenavost byly... v nás?"

Vůně šerotmavých odstínů - rudočerné růže, lahvově zelené fíky a hořkosladká zemitost, co občas škrábne zrnkem černého pepře.

//A v hlavě Radůza a to její … veze mě noční autobus, moje šťastný číslo, tak to se mnou ještě zkus, taky mě to zkříslo...//

Pichlavá, tmavě rudá růže - to bylo první, co mě napadlo. Tmavá růže s mohutným stonkem a spoustou trnů. Tu pichlavou pikantnost jí dodávají zrníčka červeného a černého pepře. A hned v závěsu za ní pačuli. Pačuli s nádechem vysokoprocentní hořké čokolády. Žádná sklepní plíseň, jen vlhká čerstvá hlína - a čokoláda. Zelený, lehounce trpký fík vůni trochu odlehčuje a cedrový základ ji posouvá směrem k unisex. Absolutně nesladká, velkolepá a trochu dekadentní vůně. Skvěle se hodí do řady Les Absolus d´Orient a flakon barvy potemnělého nebe ji vystihuje. Vybavila se mi Lumiere Noire od MFK - v hustší a temnější podobě. A pačuli s nádechem čokolády nemá chybu. Pro mě osobně bohuže nenositelná záležitost, přesto má můj velký obdiv.