Tam, kde mainstreamové vůně končí show, ty kvalitní teprve začínají ukazovat, co v nich je. Kdyby tohle byl mainstream, začne razantním pepřem a než dokýcháte, náznak květin už přeskočí k chemickému cedru (v lepším případě aspoň "rychle a potichu" zmizí). Jenže tahle vůně pomalu rozbaluje svoje vrstvy a jeden akord je hezčí než druhý.
Všechny noty jsou černé tečky mezi pěti linkami, všichni skladatelé mají k dispozici stejné osnovy i stupnice a každý orchestr podobné obsazení. Nicméně když se spojí skvělá partitura, kvalitní nástroje, talentovaní muzikanti a diriguje to sám autor, dostanete zážitek, který se mainstreamu velmi vymyká. A tohle tady přesně je.
Tohle není "písnička", tohle je symfonie. A vy nechcete, aby skončila, protože po rázné předehře přichází klidné adagio, andante... a každá další věta je lepší a lepší. Takhle se mají dělat parfémy! Všechny!!
Pořídila jsem jen odstřik, protože rozhodně nejsem správná nositelka pačuli, ale ačkoli nejde o můj šálek čaje, rozhodně je Patchouli Ardent jedna z nejlepších kompozicí, kterou jsem za poslední dva roky měla možnost pořádně a opakovaně vyzkoušet.
Sytý suchý kouřový vetiver smíchaný se stejně tak suchou a kouřovou pačuli (která byla ale hned pryč) s prachovým pepřem a sušenými fíkovými listy - ale není to žádná "temnota", protože vše odlehčuje studené pižmo. A vypadalo to, že nic hezčího už přijít nemůže...leč omyl ....sladce krémová, jemně sladce zakouřená kůže se zabalenými cedrovými hoblinkami a s ní se posléze po úplném rozvonění konečně dostavila hlavní hvězda - pačuli - zelená a lehce svěží (spíš v podobě "pačuliového zeleného krému") . Intenzita a hlavně výdrž jsou famózní. Pro mě zdaleka nejhezčí z celé řady Les Absolus d'Orient.
Vždy ma milo prekvapí, keď niekto dokáže z pačuli spraviť peknú vôňu. A táto je pekná. Napriek otrepanej kombinácii s ružou (zase raz, peknou ružou, to ale u Guerlainu prekvapenie nie je, tam to s ružou vedia) je to natoľko ozvláštnené dužinatou nie celkom zrelou figou, malou štipkou kože a orientálne korenistými tónmi, že výsledok otrepaný rozhodne nie je. Je to intenzívna, zaujímavá, luxusne pôsobiaca mierne orientálna vôňa.
Nedozrálý rozkrojený fík s mírně nafialovělou kožnatou slupkou, pepř měnící se ve žhavý popel, hlína nakypřená do kakaových hrudek. A někde mezi tím vším se proplétá růže, co voní jako vláčný lesní med nakapaný na jemný semiš. K dokonalému pocitu z vůně bych ji chtěla mít v lahvově zeleném flakónu s tmavě hnědou koženou šňůrkou kolem hrdla.
Barva flakonu není v žádném případě náhodná. Právě totiž odbila půlnoc a Popelka z Midnight Poisonu ve svých šatech z tmavomodrého sametu, vyšívaných černými perlami pichlavého pepře a rudými růžemi utíká z plesu. Mísy se zralými fíky nechala bez povšimnutí. Podpatky jejích kožených střevíčků zvoní o čerstvě navoskované parkety z jehličnatého cedrového dřeva. Běží vstříc příjemně chladivé noci, která zdaleka ještě nekončí...
Rudá růže zahalená v hávu orientálního pačuli, které podbarvuje temná krémová kůže. Složky jsou sice dost odlišné, ovšem úvod podle mého nosu z 80 % odpovídá parfému In-Oud (Philip Martin's), který mi také nesedl. Závěr je příjemnější, vhlce zemitý. Projekce je značná.
"... a jak všechno kolem nás tehdy vonělo, pamatuješ?
Ty dokvétající růže všude nad námi, nebe ebenově černé, hlína taky, vlhká a čokoládově hořkosladká...
... a ta mléčně sladká zeleň mezi tvými prsty...
Pamatuješ..."
"Pamatuju si...
... jak jsme stáli pod mlhavým neonem, uprostřed rušné ulice, dlažba byla i v té počínající noci hřejivá...
Tak snad ty tvoje růže, ta vlhká hlína a sladká zelenavost byly... v nás?"
Vůně šerotmavých odstínů - rudočerné růže, lahvově zelené fíky a hořkosladká zemitost, co občas škrábne zrnkem černého pepře.
//A v hlavě Radůza a to její … veze mě noční autobus, moje šťastný číslo, tak to se mnou ještě zkus, taky mě to zkříslo...//
Pichlavá, tmavě rudá růže - to bylo první, co mě napadlo. Tmavá růže s mohutným stonkem a spoustou trnů. Tu pichlavou pikantnost jí dodávají zrníčka červeného a černého pepře. A hned v závěsu za ní pačuli. Pačuli s nádechem vysokoprocentní hořké čokolády. Žádná sklepní plíseň, jen vlhká čerstvá hlína - a čokoláda. Zelený, lehounce trpký fík vůni trochu odlehčuje a cedrový základ ji posouvá směrem k unisex. Absolutně nesladká, velkolepá a trochu dekadentní vůně. Skvěle se hodí do řady Les Absolus d´Orient a flakon barvy potemnělého nebe ji vystihuje. Vybavila se mi Lumiere Noire od MFK - v hustší a temnější podobě. A pačuli s nádechem čokolády nemá chybu. Pro mě osobně bohuže nenositelná záležitost, přesto má můj velký obdiv.
Vítejte!
Je to sice otrava, ale pokud chceme, aby naše webové stránky nadále fungovaly,
musíme Vás obrat o trochu Vašeho času, abyste si nastavili své vlastní kombinace cukroví.
Koláčky si prosím nastavte podle své chuti:
Nastavení koláčků
Nezbytné koláčky
Zajišťují základní funkce webu, bezpečnost a správné zobrazení stránek, bez nich by parfumanie.cz nefungovala správně.
Analytické koláčky
Pomáhají nám pochopit, jak návštěvníci web používají, abychom ho mohli zlepšovat, například anonymní statistiky návštěvnosti.
Marketingové koláčky
Slouží k zobrazování relevantní reklamy a obsahu na základě Vašeho chování na webu.
Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit v nastavení koláčků v patičce webu.
Tam, kde mainstreamové vůně končí show, ty kvalitní teprve začínají ukazovat, co v nich je. Kdyby tohle byl mainstream, začne razantním pepřem a než dokýcháte, náznak květin už přeskočí k chemickému cedru (v lepším případě aspoň "rychle a potichu" zmizí). Jenže tahle vůně pomalu rozbaluje svoje vrstvy a jeden akord je hezčí než druhý.
Všechny noty jsou černé tečky mezi pěti linkami, všichni skladatelé mají k dispozici stejné osnovy i stupnice a každý orchestr podobné obsazení. Nicméně když se spojí skvělá partitura, kvalitní nástroje, talentovaní muzikanti a diriguje to sám autor, dostanete zážitek, který se mainstreamu velmi vymyká. A tohle tady přesně je.
Tohle není "písnička", tohle je symfonie. A vy nechcete, aby skončila, protože po rázné předehře přichází klidné adagio, andante... a každá další věta je lepší a lepší. Takhle se mají dělat parfémy! Všechny!!
Pořídila jsem jen odstřik, protože rozhodně nejsem správná nositelka pačuli, ale ačkoli nejde o můj šálek čaje, rozhodně je Patchouli Ardent jedna z nejlepších kompozicí, kterou jsem za poslední dva roky měla možnost pořádně a opakovaně vyzkoušet.
Sytý suchý kouřový vetiver smíchaný se stejně tak suchou a kouřovou pačuli (která byla ale hned pryč) s prachovým pepřem a sušenými fíkovými listy - ale není to žádná "temnota", protože vše odlehčuje studené pižmo. A vypadalo to, že nic hezčího už přijít nemůže...leč omyl ....sladce krémová, jemně sladce zakouřená kůže se zabalenými cedrovými hoblinkami a s ní se posléze po úplném rozvonění konečně dostavila hlavní hvězda - pačuli - zelená a lehce svěží (spíš v podobě "pačuliového zeleného krému") . Intenzita a hlavně výdrž jsou famózní. Pro mě zdaleka nejhezčí z celé řady Les Absolus d'Orient.
Vždy ma milo prekvapí, keď niekto dokáže z pačuli spraviť peknú vôňu. A táto je pekná. Napriek otrepanej kombinácii s ružou (zase raz, peknou ružou, to ale u Guerlainu prekvapenie nie je, tam to s ružou vedia) je to natoľko ozvláštnené dužinatou nie celkom zrelou figou, malou štipkou kože a orientálne korenistými tónmi, že výsledok otrepaný rozhodne nie je. Je to intenzívna, zaujímavá, luxusne pôsobiaca mierne orientálna vôňa.
Nedozrálý rozkrojený fík s mírně nafialovělou kožnatou slupkou, pepř měnící se ve žhavý popel, hlína nakypřená do kakaových hrudek. A někde mezi tím vším se proplétá růže, co voní jako vláčný lesní med nakapaný na jemný semiš. K dokonalému pocitu z vůně bych ji chtěla mít v lahvově zeleném flakónu s tmavě hnědou koženou šňůrkou kolem hrdla.
Barva flakonu není v žádném případě náhodná. Právě totiž odbila půlnoc a Popelka z Midnight Poisonu ve svých šatech z tmavomodrého sametu, vyšívaných černými perlami pichlavého pepře a rudými růžemi utíká z plesu. Mísy se zralými fíky nechala bez povšimnutí. Podpatky jejích kožených střevíčků zvoní o čerstvě navoskované parkety z jehličnatého cedrového dřeva. Běží vstříc příjemně chladivé noci, která zdaleka ještě nekončí...
Rudá růže zahalená v hávu orientálního pačuli, které podbarvuje temná krémová kůže. Složky jsou sice dost odlišné, ovšem úvod podle mého nosu z 80 % odpovídá parfému In-Oud (Philip Martin's), který mi také nesedl. Závěr je příjemnější, vhlce zemitý. Projekce je značná.
"... a jak všechno kolem nás tehdy vonělo, pamatuješ?
Ty dokvétající růže všude nad námi, nebe ebenově černé, hlína taky, vlhká a čokoládově hořkosladká...
... a ta mléčně sladká zeleň mezi tvými prsty...
Pamatuješ..."
"Pamatuju si...
... jak jsme stáli pod mlhavým neonem, uprostřed rušné ulice, dlažba byla i v té počínající noci hřejivá...
Tak snad ty tvoje růže, ta vlhká hlína a sladká zelenavost byly... v nás?"
Vůně šerotmavých odstínů - rudočerné růže, lahvově zelené fíky a hořkosladká zemitost, co občas škrábne zrnkem černého pepře.
//A v hlavě Radůza a to její … veze mě noční autobus, moje šťastný číslo, tak to se mnou ještě zkus, taky mě to zkříslo...//
Pichlavá, tmavě rudá růže - to bylo první, co mě napadlo. Tmavá růže s mohutným stonkem a spoustou trnů. Tu pichlavou pikantnost jí dodávají zrníčka červeného a černého pepře. A hned v závěsu za ní pačuli. Pačuli s nádechem vysokoprocentní hořké čokolády. Žádná sklepní plíseň, jen vlhká čerstvá hlína - a čokoláda. Zelený, lehounce trpký fík vůni trochu odlehčuje a cedrový základ ji posouvá směrem k unisex. Absolutně nesladká, velkolepá a trochu dekadentní vůně. Skvěle se hodí do řady Les Absolus d´Orient a flakon barvy potemnělého nebe ji vystihuje. Vybavila se mi Lumiere Noire od MFK - v hustší a temnější podobě. A pačuli s nádechem čokolády nemá chybu. Pro mě osobně bohuže nenositelná záležitost, přesto má můj velký obdiv.