K Egoistovi mě v myšlenkách na chvíli vrátila určitá zmínka o něm, vlastně už jsem na tuhle vůni lehce pozapomněla, respektive - čas ji v kartotéce mého interního archivu odsunul někam do tichých a lehce zaprášených stínů. A přesto jsem si hned vybavila, jak jsem ho vždy viděla a vnímala - tohle je vůně pro Peera Gynta. //Ano, vím, můj zvyk cítit za vším drama, pokud možno skandinávské, je už lehce politováníhodný.// Jenže tohle JE Peer Gynt, ten okřídlený egoista, jenž opustil své bohy i krásnou Solveige, aby našel něco většího, dokonalejšího, zářivějšího... Opustil větrné pláně plné travin a bylin, jejich sladkost i hořkost, našel si jiný svět, tepající, ostře a kovově znějící, v jehož hluku už nelze slyšet Solveižinu píseň...
Platinum Egoiste v sobě má tenhle život, tuhle cestu, byliny, mech, kapradiny, levanduli, divoký tymián i dřevnaté pelargonie, jež postupně, po tenkých vrstvách, překrývají zlomky matně se lesknoucí platiny. A je v té vůni špetka zemité hřejivosti, stejně jako lehce neosobní strohost doteku industriálního světa.
Kontrast.
Ostrá
a
teple nasládlá...
...břitva a
čistý řez a
kapky čerstvé krve...
Platinum Egoist je velmi moderní dřevitokvětinová vůně pro muže s prvky fougere a chypré na orientálních pilířích.
...vývoj jsem nestihla...,
takže
v základu, ano, ještě i nyní, voní až pichlavě čerstvě,
ale současně delikátně pikantně bylinno-dřevitě zahřívá...
...studený vzduch a objímající náruč...
Ta vůně by byla téměř na sto procent kladná,
jenže něco, nějaký prvek, ingredience mě v ní decentně rozčiluje, nadzvedává,
příjemně dráždí,
přitahuje...
...už vím.!
Pettigrain.
Petitgrain a jeho typické sladce nahořklé aroma(v kombinaci s vetiverem), jež prostupuje celou vonnou kompozicí a činí ji tak elegantně provokující...
...pro gentlemana s jiskrami v očích
Mimochodem - celkem často zmiňují ve spojitosti s tímto Chanelem jakýsi, výrazný, kovový tón,
chrom, ocel..?
Já osobně tam vnímám pouze onu již popisovanou chladnou ostrost čepele břitvy,
jeden rychlý, čistý řez,
že se člověk nestačí ani leknout...,
takové zvláštní ledově horké pálení...
A pokud kov.?
Leda,
leda - za pomoci metafory -
jako do vysokého lesku vyleštěné chromové doplňky na Harleyi...
...takové mužovo zálibné pomazlení se pohledem na svého "miláčka"...
K Egoistovi mě v myšlenkách na chvíli vrátila určitá zmínka o něm, vlastně už jsem na tuhle vůni lehce pozapomněla, respektive - čas ji v kartotéce mého interního archivu odsunul někam do tichých a lehce zaprášených stínů. A přesto jsem si hned vybavila, jak jsem ho vždy viděla a vnímala - tohle je vůně pro Peera Gynta. //Ano, vím, můj zvyk cítit za vším drama, pokud možno skandinávské, je už lehce politováníhodný.// Jenže tohle JE Peer Gynt, ten okřídlený egoista, jenž opustil své bohy i krásnou Solveige, aby našel něco většího, dokonalejšího, zářivějšího... Opustil větrné pláně plné travin a bylin, jejich sladkost i hořkost, našel si jiný svět, tepající, ostře a kovově znějící, v jehož hluku už nelze slyšet Solveižinu píseň...
Platinum Egoiste v sobě má tenhle život, tuhle cestu, byliny, mech, kapradiny, levanduli, divoký tymián i dřevnaté pelargonie, jež postupně, po tenkých vrstvách, překrývají zlomky matně se lesknoucí platiny. A je v té vůni špetka zemité hřejivosti, stejně jako lehce neosobní strohost doteku industriálního světa.
Kontrast.
Ostrá
a
teple nasládlá...
...břitva a
čistý řez a
kapky čerstvé krve...
Platinum Egoist je velmi moderní dřevitokvětinová vůně pro muže s prvky fougere a chypré na orientálních pilířích.
...vývoj jsem nestihla...,
takže
v základu, ano, ještě i nyní, voní až pichlavě čerstvě,
ale současně delikátně pikantně bylinno-dřevitě zahřívá...
...studený vzduch a objímající náruč...
Ta vůně by byla téměř na sto procent kladná,
jenže něco, nějaký prvek, ingredience mě v ní decentně rozčiluje, nadzvedává,
příjemně dráždí,
přitahuje...
...už vím.!
Pettigrain.
Petitgrain a jeho typické sladce nahořklé aroma(v kombinaci s vetiverem), jež prostupuje celou vonnou kompozicí a činí ji tak elegantně provokující...
...pro gentlemana s jiskrami v očích
Mimochodem - celkem často zmiňují ve spojitosti s tímto Chanelem jakýsi, výrazný, kovový tón,
chrom, ocel..?
Já osobně tam vnímám pouze onu již popisovanou chladnou ostrost čepele břitvy,
jeden rychlý, čistý řez,
že se člověk nestačí ani leknout...,
takové zvláštní ledově horké pálení...
A pokud kov.?
Leda,
leda - za pomoci metafory -
jako do vysokého lesku vyleštěné chromové doplňky na Harleyi...
...takové mužovo zálibné pomazlení se pohledem na svého "miláčka"...