Na začiatku pomerne ostrý akord bobuľovín, trochu ako nie úplne zrelé ríbezle. Postupne sa preklopí do mierne navlhlého tabaku...a fakt sudu s whiskey. Popísala by som to ako tón vlhkého dreva s trochu alkoholovým dojazdom. Vôňa pôsobí trochu pivnične, kto má tento typ zatuchlinky rád (ja veľmi nie), tak odporúčam.
Některé vzpomínky časem zjemní, zhebknou, vyblednou.
Ty příjemné - i ty bolestné a bolestivé.
A pak jsou vzpomínky, které jsou po letech snad ještě trpčí, než byla vzpomínaná věc sama.
Co zapomenout, co si ponechat.
Někdy si nevybereš.
Některé vzpomínky si hýčkáš, i když víš, že jsou to vetřelci.
Miluješ je, světíš je, upínáš a obracíš se k nim, chováš je jako ostatky svatých v uzavřeném relikviáři.
Taky takové mám.
Jsou jednoznačně spojeny s vůní tabáku, hebkého doteku whiskey a tmavé ovocné šťávy, co stéká po prstech.
Nic víc.
Jen to a tisíc variací na stejné téma.
A tahle vůně... Co je v ní nového, co je v ní jinak? Nic... //A teď jsem bytostně chtěla napsat "nic, Jörgene, vůbec nic", ale nikdo by mi nerozuměl, nevadí...// Nic nového pod mosazným sluncem. Jen esence toho nejlepšího z toho tisíce variant na stejné téma, které jsem výše zmínila. Houpavě tekutý a černý absolut tabáku, který se v úžině soutoku stéká s whiskey, s tou černající po temně fialových kapkách ovocné šťávy, co stéká z bílých prstů, které se zastavily nad odloženou sklenkou whiskey. No schválně, co z toho bude... Nic a všechno. Chvíli budeme chytat v žitě a pak... Jeden zapomene, druhý si vzpomínky uschová jako ostatky svatých do uzavřeného relikviáře, vždyť víš...
SACRED MEMORY = tabák //sladký, intenzivní// + whiskey //jemná, snad stoletá// + hustá a sladká šťáva z divokých lesních bobulí, z ostružin, borůvek, brusinek, trnek
...vůně z chladnoucího auta...
...Bubble Gum se sirupem uvnitř, sotva tu hmotu utáhnety panty, je o strach, aby jste se nekousli do jazyku, protože v puse máte plno - vysrknutý zbytek whiskey, co jste na tajňáka čorli tátovi z domácího baru a do toho ještě hulíte doutník...
A vedete řeči, řeči s kámošema, o životě, o nesmrtelnosti chrousta, a tak vůbec,
a připadáte si tak dospělí.!.
A nebo, po dobrým tahu, jste schopni - bez ohledu na věk - dělat píč***ny...
Ingredience na první pohled výrazné, intenzivní, jsou zde v mírné a harmonické symfonii chutí života...
Příjemně zajímavé...
Vzpomínám si na svoji spolužačku Zuzanu ze základní školy. Byla to rebelka naší třídy. Jako první z nás zkusila cigarety i akohol, jejichž vůně ostře kontrastovala s ovocnými Bonpari, které mezi tím střídavě chroupala. Nosila vytahaný rockerský mikiny a roztrhaný džíny a byla děsně cool. Dnes je z ní spořádaná usměvavá maminka, ale Sacred Memory mi tóny červených bobulí a ambrovanilky, lehce prostoupenou jemnou vůní tabáku a whisky připomněla dobu, kdy jsem si strašně moc přála být jako ona.
Na začiatku pomerne ostrý akord bobuľovín, trochu ako nie úplne zrelé ríbezle. Postupne sa preklopí do mierne navlhlého tabaku...a fakt sudu s whiskey. Popísala by som to ako tón vlhkého dreva s trochu alkoholovým dojazdom. Vôňa pôsobí trochu pivnične, kto má tento typ zatuchlinky rád (ja veľmi nie), tak odporúčam.
Některé vzpomínky časem zjemní, zhebknou, vyblednou.
Ty příjemné - i ty bolestné a bolestivé.
A pak jsou vzpomínky, které jsou po letech snad ještě trpčí, než byla vzpomínaná věc sama.
Co zapomenout, co si ponechat.
Někdy si nevybereš.
Některé vzpomínky si hýčkáš, i když víš, že jsou to vetřelci.
Miluješ je, světíš je, upínáš a obracíš se k nim, chováš je jako ostatky svatých v uzavřeném relikviáři.
Taky takové mám.
Jsou jednoznačně spojeny s vůní tabáku, hebkého doteku whiskey a tmavé ovocné šťávy, co stéká po prstech.
Nic víc.
Jen to a tisíc variací na stejné téma.
A tahle vůně... Co je v ní nového, co je v ní jinak? Nic... //A teď jsem bytostně chtěla napsat "nic, Jörgene, vůbec nic", ale nikdo by mi nerozuměl, nevadí...// Nic nového pod mosazným sluncem. Jen esence toho nejlepšího z toho tisíce variant na stejné téma, které jsem výše zmínila. Houpavě tekutý a černý absolut tabáku, který se v úžině soutoku stéká s whiskey, s tou černající po temně fialových kapkách ovocné šťávy, co stéká z bílých prstů, které se zastavily nad odloženou sklenkou whiskey. No schválně, co z toho bude... Nic a všechno. Chvíli budeme chytat v žitě a pak... Jeden zapomene, druhý si vzpomínky uschová jako ostatky svatých do uzavřeného relikviáře, vždyť víš...
SACRED MEMORY = tabák //sladký, intenzivní// + whiskey //jemná, snad stoletá// + hustá a sladká šťáva z divokých lesních bobulí, z ostružin, borůvek, brusinek, trnek
...vůně z chladnoucího auta...
...Bubble Gum se sirupem uvnitř, sotva tu hmotu utáhnety panty, je o strach, aby jste se nekousli do jazyku, protože v puse máte plno - vysrknutý zbytek whiskey, co jste na tajňáka čorli tátovi z domácího baru a do toho ještě hulíte doutník...
A vedete řeči, řeči s kámošema, o životě, o nesmrtelnosti chrousta, a tak vůbec,
a připadáte si tak dospělí.!.
A nebo, po dobrým tahu, jste schopni - bez ohledu na věk - dělat píč***ny...
Ingredience na první pohled výrazné, intenzivní, jsou zde v mírné a harmonické symfonii chutí života...
Příjemně zajímavé...
...nosila bych ji dost ráda
Vzpomínám si na svoji spolužačku Zuzanu ze základní školy. Byla to rebelka naší třídy. Jako první z nás zkusila cigarety i akohol, jejichž vůně ostře kontrastovala s ovocnými Bonpari, které mezi tím střídavě chroupala. Nosila vytahaný rockerský mikiny a roztrhaný džíny a byla děsně cool. Dnes je z ní spořádaná usměvavá maminka, ale Sacred Memory mi tóny červených bobulí a ambrovanilky, lehce prostoupenou jemnou vůní tabáku a whisky připomněla dobu, kdy jsem si strašně moc přála být jako ona.