Vůně, v níž a s níž nemám potřebu být "... víc vážná, víc ezo, víc drzá, víc exo, víc uni, víc máma, víc holka, víc dáma, víc eko-nomická, víc přítomná, víc velká, víc malá, víc environmentálně znalá". Protože s tímto a v tomto poryvu ranního atlantického větru /svěžího, příjemně slaného, s otisky a nátisky měkké, mořem vlhčené kůry naplavených větví a klád, s hladivými doteky jemně a parně sladkých citrusových květů/ je mi prostě dobře. Moc dobře.