Vůně se jako dveře do hluboké noci otevírá temně šťavnatými, lehce svíravými tóny sotva dozrálého ovoce, vraních ok černého rybízu a oblých citrusů, ubíhajícím časem se semkne sama do sebe, do božské částice, která se rozzáří měsíčnou a náměsíčnou vůní neindolického jasmínu a nemýdlových, prašně a leskle křídových konvalinek, jež potemní dřevitě nasládlým pačuli.

Krásná vůně.
Filipojakubská.
Jako krajina pod Röntgenovým měsíčním světlem. Pigmenty jejích barev jsou inkoustově lesklé a plné, ta noc, co plyne a všechno s sebou splaví...
/EdP/