Návraty nejsou, není-li kam.
Přesto...
Vrátila jsem se domů.
K tobě.
Jen na chvíli.
Dveře odemykám klíčem, který mi dal J.
/One in, one out. Rovnováha zůstala zachována./
Cítím se nepatřičně.
Neměla bych.
A přesto.
A proto...
Vůně ginu mě šlehne jako bič.
Hořkost ve vzduchu, hořkost ve mně.
Mechově sametová hořkost usínající svatojánské noci.
Jak se jí nenadechnout zhluboka?
A jak se vůbec nadechnout?
Neohlížej se.
Nerozhlížej se.
Jdi.
Pár kroků a ve mně vůně, která už existuje jen ve vzpomínkách.
Pudrově sladké fialky, poprvé jsi mi malou kytičku koupil poblíž Carmen de los Mártires.
Teď si jejich vůni naloženou v dvakrát destilovaném ginu, jenž zrál v začernalém dubovém sudu, nesu s sebou jako těžké závaží.
Už jen pár kroků, než otevřu dveře do ložnice.
Co teď?
A co potom...
Fialky utopené v ginu - jemné, těžké, teskné, neživé.
Vláčná a tichá krása to je...
Taková nemá jméno.
Nemůže mít.
Velmi mi připomíná Baccarat Rouge 540 (MFK). To má asi na svědomí jedle, ale místo pomeranče, jako je v BR 540, je tam fialková šťáva s trochou kosatce. Nejvíc se mi líbí takový ginový závan na začátku. (Desinfekční tón jsem nevypozorovala, ale to ani u BR 540.)
Začátek je hodně slibný, ten kosatec nemá chybu, je okořeněný ovocným červeným pepřem a jalovec, pryskyřice a jehličí evokuje sklenku ginu na pasece u lesa. Jenže na té louce mezi pařezy vyraší spousta fialek, nejdřív zelené lístky a pak i pudrové, fialkové kvítky. Je jich tolik, že všechno ostatní kompletně překryjí. A navíc začnou vonět ovocně bonbónkově.
Tady nam jde vcelku povedena vune nejen v lajne znacky, ale rovnez dost i ve smeru libivosti. Coz se nemusi kazdymu libit (treba mne).
Hromada korennyho kosatce, aaach. Hodne moc dreva, aaaaaaaach. K tomu jehlici, jalovec...ach boooze! Potud super.
Ze tam vrzli i nejaky ty cerveny bobule, taky v poradku, porad jsme v lese a tu syrovost je potreba kapku prisladit. Lec z lesa jsme se ani nevim jak nahle dostali na znacne romantickou, cervanky proslunenou mytinku, kde nas cekaji zaveje fialek A ten krasnej les je razem daleko...
Návraty nejsou, není-li kam.
Přesto...
Vrátila jsem se domů.
K tobě.
Jen na chvíli.
Dveře odemykám klíčem, který mi dal J.
/One in, one out. Rovnováha zůstala zachována./
Cítím se nepatřičně.
Neměla bych.
A přesto.
A proto...
Vůně ginu mě šlehne jako bič.
Hořkost ve vzduchu, hořkost ve mně.
Mechově sametová hořkost usínající svatojánské noci.
Jak se jí nenadechnout zhluboka?
A jak se vůbec nadechnout?
Neohlížej se.
Nerozhlížej se.
Jdi.
Pár kroků a ve mně vůně, která už existuje jen ve vzpomínkách.
Pudrově sladké fialky, poprvé jsi mi malou kytičku koupil poblíž Carmen de los Mártires.
Teď si jejich vůni naloženou v dvakrát destilovaném ginu, jenž zrál v začernalém dubovém sudu, nesu s sebou jako těžké závaží.
Už jen pár kroků, než otevřu dveře do ložnice.
Co teď?
A co potom...
Fialky utopené v ginu - jemné, těžké, teskné, neživé.
Vláčná a tichá krása to je...
Taková nemá jméno.
Nemůže mít.
Velmi mi připomíná Baccarat Rouge 540 (MFK). To má asi na svědomí jedle, ale místo pomeranče, jako je v BR 540, je tam fialková šťáva s trochou kosatce. Nejvíc se mi líbí takový ginový závan na začátku. (Desinfekční tón jsem nevypozorovala, ale to ani u BR 540.)
Začátek je hodně slibný, ten kosatec nemá chybu, je okořeněný ovocným červeným pepřem a jalovec, pryskyřice a jehličí evokuje sklenku ginu na pasece u lesa. Jenže na té louce mezi pařezy vyraší spousta fialek, nejdřív zelené lístky a pak i pudrové, fialkové kvítky. Je jich tolik, že všechno ostatní kompletně překryjí. A navíc začnou vonět ovocně bonbónkově.
Tady nam jde vcelku povedena vune nejen v lajne znacky, ale rovnez dost i ve smeru libivosti. Coz se nemusi kazdymu libit (treba mne).
Hromada korennyho kosatce, aaach. Hodne moc dreva, aaaaaaaach. K tomu jehlici, jalovec...ach boooze! Potud super.
Ze tam vrzli i nejaky ty cerveny bobule, taky v poradku, porad jsme v lese a tu syrovost je potreba kapku prisladit. Lec z lesa jsme se ani nevim jak nahle dostali na znacne romantickou, cervanky proslunenou mytinku, kde nas cekaji zaveje fialek A ten krasnej les je razem daleko...