Pod tímhle krásným jménem jsem si představovala něco květinového, třeba něco s růží nebo jasmínem, něco poskládaného z hodně hudebních partů ve čtyřech větách. Tato symfonie je ale z doby postmoderní, s jedním hudebním tématem a o jedné větě. Tím tématem je kouřový vetiver a doprovází ho pouze v úvodu krátké variace s citrusy a ve finále suché prachové dřevo. Navíc se nejedná o nové téma, známe je už z Encre Noir (for men).