Plum Japonais
Jak už jsem řekla, Tom mi z celou touhle novou kolekcí Atelier d´Orient udělal tak trochu medvědí službu, protože se mi všechny mimořádně líbí. Musím však říct, že nakonec to u mě vyhrála Plum Japonais právě proto, že je to nejtemnější Tomovo podání asijského orientu a to já ráda, moc ráda.
Poznáte to už od samého začátku, kdy vás v nose poštípe pikantní bylinný šafrán, doplněný jemně nasládlou a přesto také štiplavou skořicí, ta zůstává ve vůni zřetelná už po celou dobu. Pak už nastupuje švestka, hustá, sytá a hlavně pěkně tmavá a plave ve vysokoprocentní tmavé čokoládě.
Najednou tu švestku začne někdo pálit dřevo a pryskyřice, jakoby z ní chtěl vyrobit luxusní slivovici, místo toho však z tohoto pryskyřičnatého oblaku vystoupí medová sladkost zkaramelizovaného cukru. A zdá se, že tady bychom mohli skončit, jenže v tom se k té směsi švestky se skořicí, pálícími se dřevy a ambře, přidá velmi zvláštní zlatavě kyselý tón.
Není ani citrusový, ani vyloženě octový, spíš jako kdybyste do toho nejlepšího francouzského koňaku kápli ten nejkvalitnější ocet, přidali hořkoslaný tón ambergris a zamíchali a usadili se s tím do koženého křesla. Zní to možná divně, ale z těch čtyř je to nejvíc gurmánsky fordovsky zvrhlé a přesto elegantní a zároveň bezproblémově nositelné. Teď mě tak napadá: kdyby ještě existovala Japon Noir, Plum Japonais by ho v jistém smyslu skvěle doplňovala ve společnosti jako dáma.
Díky.
