Začátek je ovocný, převážně rybízový, s chladivým až větrovým tónem. Pod tím se objevuje náznak Angela - pačuli. Vůně mi svou ovocnou křiklavostí trochu připomněla La Petite Robe Noire 2012, ale postupně je tlumenější a objevuje se cukrová sladkost. Ta je hřejivá, měkká a konejšivá - jako hrnek teplého, hodně sladkého kakaa. Po úplném rozvonění se v hřejivé směsi ovoce a sladkého kakaa s vanilkou objeví elegantní pačuliový základ, který mi chvílemi voní jako tabákové listy.

S původním Angelem (a jeho úderností) toho zas až tak moc společného nemá - spíš je to variace na povedenou limitku Angel Eau Sucrée 2014. Suchá ovocná pačuli přešla postupně do cukrové vaty s krystaly cukru a jemným nádechem prachu z hořké čokolády (v tomto momentě mi připomněla původního Angela). A následoval návrat pačuli ve velkém stylu - tentokrát v doprovodu nepříliš sladkého vanilkového pudru. Povedená sice je, ale už jí chybí onen punc originality, který nechyběl loňské Eau Sucrée.