...kůže pod
glazurou, tentokrát matnou a
hedvábně hebkou, mohérově prachovou - s vysokým vlasem ale nesmírně hustě tkanou, takže se bořím,
pomalu a jemně se propadám jak do paměťové pěny...
...jenže,
jenže smůla.
Nebo alespoň s mojí chemií těla, protože
úvod parádní,
ještě než nastalo ono svůdné tahání do vysokých, téměř sofistikovaně erotických podušek,
v pár vteřinách se ladně předvedly snad všechny ingredience
v lahodně zlato zelenkavě třpytivém ladně elegantním tanci, aby
ale ani ne v pár minutách se do sebe všechny vpily do něčeho neurčitelného,
takového rozpitého, jako když vymácháte x krát štětec od vodovek v jedné sklenici s vodou...
...těsně u těla, na pokožce tiše sedící obecná,
měkce zeleno šafránová, měkká kůže.
Zapomenutelná
Živočišnost.? Ano, ve formě extrémně stydlivé až panenské.
Požitkářství.? Ano, trochu, zbytek sladu v zaprášené stodole, nebo spíše vzpomínka na to
Ledaže, LEDAŽE
by se vám zachtělo vysoce sofistikované a mnohem jemnější verze vůně Barenia Hermes...
Keby to bolo sladšie, hustejšie, hutnejšie a lepšie by to držalo, tipla by som si vôňu od Annette Neuffer. Ten štýl tam tak trochu je, len...proste je to odvar. Medovohusté ovocie s trochou živočišnepôsobiacich tónov, živíc a zelene. Postupne to teda vyprcháva do - pre Jorum zdá sa typického - sušenozeleného základu. Ale pekné.
Les a louka. Dřevo, myrha s orientální příchutí šafránu a potom krásný les, jehličí a pryskyřice na stromech obrostlých mechem. Na mýtině v lese roste pár kvítků a spadané listí na zemi voní zemitě a semišově.
Opustit rodný dům jejího manžela byla jedna z nejtěžších věcí, jaké kdy musela ve svém životě udělat.
Vzpomínala, jak v kuchyni vařívala marmeládu z kdoulí, jak v zahradě každé léto otrhávala meruňky.
Každoročně se těšila, až rozkvete magnólie.
Milovala svůj záhon růží, dokonce i k tuberóze si našla cestu.
V semišových rukavicích vytrhávala bodláčí a jiný zelený plevel, jímž zarůstala rodinná hrobka, které pak její J. pálil se dřevem a jehličím.
Ve volných chvílích chodívali na procházky na nedaleká vřesoviště s balvany, pokrytými mechem a lišejníkem...
Vítejte!
Je to sice otrava, ale pokud chceme, aby naše webové stránky nadále fungovaly,
musíme Vás obrat o trochu Vašeho času, abyste si nastavili své vlastní kombinace cukroví.
Koláčky si prosím nastavte podle své chuti:
...kůže pod
glazurou, tentokrát matnou a
hedvábně hebkou, mohérově prachovou - s vysokým vlasem ale nesmírně hustě tkanou, takže se bořím,
pomalu a jemně se propadám jak do paměťové pěny...
...jenže,
jenže smůla.
Nebo alespoň s mojí chemií těla, protože
úvod parádní,
ještě než nastalo ono svůdné tahání do vysokých, téměř sofistikovaně erotických podušek,
v pár vteřinách se ladně předvedly snad všechny ingredience
v lahodně zlato zelenkavě třpytivém ladně elegantním tanci, aby
ale ani ne v pár minutách se do sebe všechny vpily do něčeho neurčitelného,
takového rozpitého, jako když vymácháte x krát štětec od vodovek v jedné sklenici s vodou...
...těsně u těla, na pokožce tiše sedící obecná,
měkce zeleno šafránová, měkká kůže.
Zapomenutelná
Živočišnost.? Ano, ve formě extrémně stydlivé až panenské.
Požitkářství.? Ano, trochu, zbytek sladu v zaprášené stodole, nebo spíše vzpomínka na to
Ledaže, LEDAŽE
by se vám zachtělo vysoce sofistikované a mnohem jemnější verze vůně Barenia Hermes...
Svěží terpentýnové jehličí, hořce bylinný nard, prašný, jemně zakouřený papyrus, který sládne sametovou myrhou a suché aromatické oudové dřevo na závěr. Projekce je slabší, výdrž přesahuje 6 hodiny.
Keby to bolo sladšie, hustejšie, hutnejšie a lepšie by to držalo, tipla by som si vôňu od Annette Neuffer. Ten štýl tam tak trochu je, len...proste je to odvar. Medovohusté ovocie s trochou živočišnepôsobiacich tónov, živíc a zelene. Postupne to teda vyprcháva do - pre Jorum zdá sa typického - sušenozeleného základu. Ale pekné.
Les a louka. Dřevo, myrha s orientální příchutí šafránu a potom krásný les, jehličí a pryskyřice na stromech obrostlých mechem. Na mýtině v lese roste pár kvítků a spadané listí na zemi voní zemitě a semišově.
Opustit rodný dům jejího manžela byla jedna z nejtěžších věcí, jaké kdy musela ve svém životě udělat.
Vzpomínala, jak v kuchyni vařívala marmeládu z kdoulí, jak v zahradě každé léto otrhávala meruňky.
Každoročně se těšila, až rozkvete magnólie.
Milovala svůj záhon růží, dokonce i k tuberóze si našla cestu.
V semišových rukavicích vytrhávala bodláčí a jiný zelený plevel, jímž zarůstala rodinná hrobka, které pak její J. pálil se dřevem a jehličím.
Ve volných chvílích chodívali na procházky na nedaleká vřesoviště s balvany, pokrytými mechem a lišejníkem...