Bloody Wood Les Liquides Imaginaires

...skoro vůbec to necítím. Je to extrémně slabé.
Jemně nakyslé, poměrně nekvalitní, řídké červené víno. Prostě žádný barrique, nýbrž domácí, vzniknuvší ve sklepě, zakápnuté malinovkou.
Vůní bych to nenazvala tedy

Na první dojem inspirace Feminité du Bois, hlavně pokud jde o až kandované ovoce (na mně jsou nejvýraznější švestky) a k tomu ta kombinace se dřevem… Dřevo už je ovšem jiné, ale zase mi to připomíná Lutense, tentokrát Serge Noire (nebo chcete-li, Black Cashmere) – tmavé až černé, hodně zakouřené. Zkrátka vůně v lutensovském stylu, zpočátku nic originálního (navíc mě napadla i myšlenka na Boxeuses, aby toho nebylo málo).

Zajímavá část přijde později – rozvoní se totiž do podoby luxusní „20 a více“-leté whisky s ovocným nádechem a zřetelnou vůní nasáklého dřeva. Když konfrontuju složení, měla bych tu nacházet spíš vůni vína – červené, těžké, kořenité – to by šlo, ale sama od sebe ta asociace z vůně samotné nepřijde. Ale od prvotního dojmu „aaahhhh, další FdB“ se naštěstí výrazně vzdálila. Vlastně bych si takhle představovala Frapiny, které se mnou nějak nespolupracují.

Tato vůně pochází z řady tzv. krvavých vod inspirovaných různými druhy červených vín. V tomto případě jde o "cru bourgeois", kategorii vín z Bordeaux, ležících uprostřed kvalitativní hierarchie vín z Médocu. No nevím, alkohol by se tam našel, ale zrovna červené víno? Bílé víno, to ano, jenže pěkně zkyslé a ostré až kroutí jazykem, nalité do studeného kovového pohárku.

A po rozvonění už to vůbec není krvavě červené. Dřevité ano, ovšem bez vína. Vypadá to spíš na nějaký pálený frapinovský koňak nebo whisky v dubovém sudu, jen s mnohem větším množstvím kandovaného ovoce a švestkovými povidly. Povidla nám zespoda prohřívá horký kadidlový plamen a nad nimi se pro změnu vznáší obláček kouře ze zapálených santalových tyčinek - zde se pro změnu nabízí jistá asociace s Corte Belfiore od La Collina Toscana zvlášť, když nám tyčinky v drydownu zhasnou. Pěkné, ale v podstatě to nepřináší nic nového.