Tak jsem doufala v ten plátek limetky, místo toho jsem dostala jen pár kapek její šťávy, která se mi ovšem ztrácí v lehce syntetickém grepu. A i ten se během chvilky změnil ve směs citrusového šumáku, o němž se zmiňovala Hoolinkah, a škrobu na prádlo s vůní modrého krému Nivea a neurčitých bílých květů.

Jediným zajímavějším momentem je závan březové kůry, připomínající jeden šampón na vlasy od Avonu (název už si nepamatuju). Jenže i ten nakonec převálcuje ten šumák s hřejivou syntetickou ambrou a trochou drogérkového cedru. Tohle bych teď v létě, zejména v hromadných dopravních prostředcích, určitě potkat nechtěla.